Leden 2016

Antistresování

26. ledna 2016 v 17:23 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Posledních pár měsíců je strašně out stresovat, teď prostě frčí antistresovat s omalovánkama, tak jsem tomu tedy taky před Vánoci podlehla.
Zprvu jsem si říkala, že omalovánky jsou přece pro děti, tak co blbnou. Jenomže každý se dušoval, jak je to super, jak je to během stresujícího období uklidní a tak dále, a tak dále... No tak jsem to tedy taky zkusila.
Naběhla jsem do Knih Dobrovký a zeptala se paní prodavačky, kde najdu antistresové omalovánky. Ta mi s pohledem alá nejste první kdo se dnes ptá, ukázala na regály, které byly dvakrát tak vyšší než já a překvapivě třikrát tak širší než já (a to už je s mojí šířkou co říct!!). Tak jsem se tedy odhodlaně postavila před tou hordou omalovánek a kochala se.
,,Které si mám vybrat?" říkala jsem si v duchu. Mandaly jsou nuda, zahrádky moc velká piplačka a pak jsem je spatřila! Čekaly tam na mě! Sundala jsem je a věděla jsem, že TY si odnesu domů!
Co jiného by se ode mě mohlo asi tak čekat, než že to byly omalovánky Game of Thrones! Jen si koupit pastelky a doma se šlo na věc!
Ano, antistresové omalovánky skutečně fungují, na zkoušy jsem uměla velké lejno a bylo mi to jedno! Teda dokud jsem nemusela na opraváky. Jediný problém je, že jsou strašným žroutem času. Sedla jsem si k nim a když jsem odtrhla od nich čumák, zjistila jsem, že si takhle čmárám už 3 hodiny. Odnesly to moje záda, moje ruka, ale výsledky mě uspokojovaly.
Takže ano, je to žrout času, ale stojí to za to! Moje nejoblíbenější část dne je ta, kdy si pustím telku nebo nějaký film či seriál a omaluju si!



Každý začátek je následkem něčeho. Každý začátek něco ukončuje.

13. ledna 2016 v 10:18 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Udivuje mě, že tady ještě někdo sem tam napíše nějaký ten komentář. Je to povzbuzující. A taky zneklidňující, evidentně jsem jediná, kdo na tohle místo úplně zapomněl - a to doslova. Teprve nedávno jsem si na něj vzpomněla. Taková ta sentimentálnost na závěr, kdy jsem si promítala co se stalo během toho šíleně hektického roku stalo.

Vlastně se pořád věci dějí do kola. Každý rok téměř to samé. Ale co se událo od dubna co jsem tady byla naposled?

Asi spousta věcí. Začala jsem skutečně pracovat na půl úvazku v nemocnici a musím říct, že mě to začalo i bavit (někdy). Chovají se ke mně fakt hezky (tedy většina se alespoň snaží a občas slyším i nějajkou tu chválu, což mě těší) a já se snažím sem tam se i něčemu novému naučit. Dělám tam tedy už ... no pfff ... půl roku. A ještě mě tam pár krát uvidí.
V létě jsme my holky vyrazily na několika denní výlet do Berlína. (Kdy jsem zjistila, že Berlín je město schodů a vůběc se mi nelíbí, ale splnila jsme si sen, že se podívám do Německa, i když to bylo zklamání.) Poté jsem celé léto strávila v práci (samozřejmě v těch nejparnějších dnech) a když bylo hnusně a já konečně měla volno (cítíte to rozhořčení?) byla jsem buď v kině a nebo se všude možně toulala. Ale bylo to fajn léto, až na ty neskutečné vedra a jeden větrák v celé nemocnici.

Když začala škola, přešel mě smích, už mě to absolutně nebaví, ještě že za chvíli končím. Občas mě sem tam něco rozptýlilo - například Tequila party, moje narozeniny a nebo nějaké to rande.
Ano, od posledního zmiňovaného přítele jsem měla celkem 5 rande - 3 rande byli s jedním chlapem, ale tomu jsdem bohužel musela dát košem, protože mi přišlo, že nepobral moc rozumu. Byl hodný a všechno to okolo co se dá ocenit, ale můj pud sebezáchovy spustil alarm a řval: Utéééč! Což ostatně udělal i na rande s mužem č. 2, který jak se ukázalo toho moc nenamluvil. Rande se skládalo z posezení u kafe a potom návštěvou kina - to kino byla spása. Díky bohu, že kino je místo, kde mlčení není trapné! No, po filmu jsem se rozloučila s tím, že to ticho už je příšerně trapné a ubíjející a že na autobus dojdu sama. Díky a ahoj!
No, muž č. 3 byl taky perla. Ten sice mluvil a očividně jsem se mu líbila, ale já nemůžu říct to samé. Nikdy nevěřte profilové fotce na facebooku, z nějakého důvodu z ní nevyčtete skutečný zjev dané osoby. A že to byl zjev, ale z nějakého důvodu mi připomněl monstrum z filmu Muži v černém.