Prosinec 2014

Pusa na dobrou noc. Třikrát.

26. prosince 2014 v 10:22 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Tohle se snad stalo poprvé, kdy se mi téma týdne hodí k mému prožitému týdnu, ale popořadě. Víkend byl celkem - ehm jak to nazvat - líný. Nic moc jsem nedělala, protože jsem si stihla udělat úklid už v pátek. Vlastně vůbec nevím co jsem dělala. Nejspíš jsem chodila s hovnem na hlavě a v teplácích s výrazem Who cares.
Pondělí bylo super! Přemluvila jsem jednoho (ehm) kamaráda, aby šel se mnou do kina. Tučňáci z Madagaskaru jsou fajn, ale víc jim sedí seriál. Přesto jsem se zasmála. (Nebudu raději komentovat to, že jakožto už dávno né náctiletí jsme tam byli nejstarší. Navrhovala jsem, abychom si ukradli nějaké děcko, ale z nějakého důvodu jsme to neudělali - kdo ví proč.) Zašli jsme na kafe, pak tedy do kina a nakonec na večeři. Dali jsme si pizzu, ale v kuchyni jim to hrozně dlouho, tak se nám co chvíli chodila číšnička omlouvat. Asi po hodině nám ji teda přinesli a nebyla vůbec špatná, ale nebyla to nejlepší jakou jsem kdy jedla. Jako kompenzaci za dlouhé čekání nám paní číšnice donesla dezert grátis. Byl skvostný. Štrůdl s horkými jablky a šlehačkou. Mňam. A abych tedy navázala na téma týdne. Po večeři jsme tedy jeli domů. Tedy, on mě vezl domů. A pak nastala ta trapná chvíle v autě, kdy nevíte, kdy je ta správná doba vystoupit. Tak jsem tedy zavedla na něco řeč - jak se znám, tak to byla nějaká nesmyslná blbost, abych nějak zabila čas. Pak už to ovšem bylo nevyhnutelné, přece nemůžu zkysnout v tom autě na věky věků a taky vylézt bez ,,rozloučení" by bylo krajně trapné. A tak tedy přišlo velice romantické políbení v autě za svitu měsíce. Prostě pusa na dobrou noc. Třikrát.
V úterý jsem měla scuka se skvělou kamarádkou, kterou jsem neviděla už půl roku, protože je na výměně v Německu. Bylo to skvělé. Pokecaly jsme, dostala jsem dodatečně dárek k narozeninám (hrníček, šátek a čokoládu, vše německy echt kvalitní!) a daly jsme si pizza rohlíčky. Slečna se nás tedy zeptala, na kolik dílků jí každá chceme, kamarádka, že tedy na osm a já řekla ze srandy, že jenom na čtyři, osm bych jich ani nesnědla. Po tom, co jsme u toho tak funěla, jsem konstatovala, že příště pouze na dva!!!
Středa. Štědrý den. Pomalé přípravy, naši si ještě skákli do obchodu pro čerstvé pečivo a na pivo. Tradičně jsem si kecla k telce a koukala na pohádku. Letos jsem si vybrala Shreka. Už bych ho mohla dabovat, ale stále je to skvělý žrádlo! Večeře byla - no beru jí každý rok jako dosti nezvyklou. Možná je to divné, ale my společně jíme skutečně jen jednou do roka. Pod stromečkem jsem nedstala nic, co bych nečekala. Většinu jsem si kupovala nebo vybírala sama. Žehličku na vlasy, spoustu ponožek, trička, sluchátka, knížku (Silo!) a spoustu dalších blbůstek. Večer už jsem si jen psala s panem líbálkem, poslouchala hudbu a četla si. Ve čtvrtek jsem měla sraz s nějlepšími přáteli, předali jsme si dárky, pokecali a dělali cypovinky.
Celkově tyhle svátky jen lenoším, ale od zítřka se učím! Slibuju, dneska už není čas. Vyrážím za panem XY pro další pusu.
A zítra konečně do kina na Hobbita 3D! ^3^

Můj nový diář, jsem z něj absolutně nadšená! :)

Seriálový řetězák

19. prosince 2014 v 19:14 | zoufalá nána hledající pana Božského |  award
Na jednom blogu (už nevím název) jsem našla super tag ohledně seriálů, moc se mi líbil a tak jsem si řekla, že ho taky vyplním! Určitě si ho zkuste všichni, je velice zajímavý a docela jsem se musela zamyslet.

1. Jaké seriály jsi začala sledovat v poslední době?
No, asi poslední co jsem začala sledovat bylo Once upon a time, nadšení už mě opustilo, takže jsem už přestala.

2. Který seriál ti nejvíce připomíná léto?
Asi SHERLOCK, né, že by to bylo extra letní, ale já ho sledovala o prázdninách.

3. Kterou postavu a z jakého seriálu nejvíce obdivuješ?
Bena z Kobry 11, Dr. Watsona z Sherlocka, Jona Snowa z Game of thrones, je jich spousta :)

4. Když se řekne slovo ,,sexy", kdo se ti vybaví?

5. Ženská postava, která se podobá tvé osobnosti.
Občas Meg Griffin z Family Guy :)

6. Který seriál co sleduješ tě zaujal svým dějem nejvíce?
Asi Game of Thrones :), celý seriál mě svým dějem naprosto upoutal.

7. Kdyby jsi se musela vzdát sledování jednoho seriálu, který by to byl?
To je jako Sophiina volba! Naprosto netuším ... snad JÁ NEVÍM! Nádech, výdech ... Asi Simpsonů nebo Family Guy.

8. S kterou seriálovou postavou by jsi se chtěla setkat v reálu?
Samozřejmě že s Benem Jägerem z Kobry 11, s Max Black z 2broke girls a s Dr. Watsonem :)

9. Existuje město, kam by jsi se chtěla podívat?
Jakékoliv město z Game of Thrones :)

10. Když by sis mohla zvolit, že budeš žít v jednom ze seriálů, ve kterém?
Těžko říct, nejspíš v 2Broke Girls

Stále je legrační říkat Chimichanga!

14. prosince 2014 v 17:03 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Zahjuju svůj obvyklý rituál a zapínám YOUTUBE, pouštím první co mě cvrnkne do nosu, na uklidnění a abych se koncentrovala na psaní. Přemýšlím co jsem dělala celý týden a vlastně jsem jím jen tak proplula.
V neděli jsem si objednala novou paměťovku do mobilu, protože už mi nestačila, tak jsem si objednala 16GB a když už jsem byla v ráži, tak taky knížku Silo k Vánocům. A tak mi ještě to odpoledne přišla SMS, že kniha na mě čeká a v pondělí ráno mi přišla zpráva, že už na mě čeká i paměťovka. No, do školy se mi moc nechtělo, tak než jsem tam dorazila, všechno už jsem si vyzvedla. Dorazila jsem o hodinu později, ale stihla jsem v laboratoři připravit ještě zinkovou pastu na akné a opary. Od oběda už mi ten den splýval, protože jsem se učila na analýzu, kde jsme stejně ten slíbený test nepsali. Udělala jsem největší chybu, že jsem si do školy koupila Kofolu na pití a pak celou noc jsem byla vzhůru. Ráno jsem ani nemohla vylézt z postele. Do školy jsem dorazila v polospánku, podělala test odešla jsem raději dřív. Už jen pro to, že jsem se chtěla potřebovala učit na test z chemie. Ten jsem následně ve středu taky podělala, ale snad bych měla mít dostatečně bodů. O fous. Bojkotovala jsem tělocvik, který nám tam byl násilně přidán navíc a šla jsem místo něj domů. Učit se na přípravu léčiv a angličtinu. Zvládla jsem obojí. Byl čtvrtek, čili pro mě to je konec škloního týdne, protože v pátky mám volno. Takže jsem se rozhodla, že skočím do vědecké knihovny. Nevím jak to máte ve vaších knihovnách, ale u nás příjdeme, v databázi na počítači si hodíme do jakéhosi "košíku" jaké knihy chceme a pak nás knihovnice zavolá a předá nám je z archívu. Já byla v té knihovně podruhé v životě a poprvé jsem byla zmatená jak lesní včela, ale byla tam se mnou kamarádka a ta mi pomohla. Jenže tentokrát jsem byla sama a opět zmatená. Vložila jsem tedy do košíčku tři knihy a čekala, kdy zavolají mé jméno. Pět minut ... deset .... patnáct. Paní knihovnice byla moc milá a šla se zeptat dozadu, kde to vázne. Prý tam žádné knihy nemám. Zjišťujeme co jsem udělala špatně, odeslala jsem to, ale knihy, které zrovna na skladě nebyly, asi bych tam čekala sakra dlouho! Tak repete! Ujel mi autobus, takže jsem musela mrznout při čekání na další.
V pátek jsem byla jak na trní, těšila jsem se do Předvánoční Vídně a tak jsem se uklidnila novými děli 2 BROKE GIRLS, bože, jak já se na ně těšila! Zhltla jsem je na jeden nádech a už zas nemám na co koukat!
Sobota. Vstávání v 1:25. Snad nikdy jsem tak brzo nevstávala. Cesta na autobus, kdy nikdo nevěděl, odkud to vlastně jede. Hurá! Ve tři ráno už sedíme v buse a jedeme vstříc novým zážitkům.

Je legrační říkat Chimichanga!

7. prosince 2014 v 11:25 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Taky jste někdy měli tak psychicky náročný víkend, že jste měli chuť sednout si na zem uprostřed místnosti a klimbat se dopředu a dozadu? Tyhle týdny mám poslední dobou pořád.
V pondělí jsem jako obyčejně jela do školy, ale obyčejně ze školy jít nešlo, doslova jsem od tama dobruslila na tramvaj. Poté od tramvaje na bus, kde jsem musela čekat poměrně dlouho, autobus měl spoždění a ještě k tomu mi ujel přestupní. No, takže jsem stála o 18:45 na zastávce a další bus jel až v osm. ( A kdo ví, jestli vůbec jel.) Takže jsem volala papínkovi, aby mě vyzvedl, jinak umrznu. Díky bohu se smiloval a vyzvedl mě. Mimochodem, byly to fakt super narozeniny!
Byla jsem tak znechucená tím, že trochu zamrznou cesty a doprava kolabuje, takže jsem v úterý zůstala doma, řekla jsem si, že mi to jen prospěje a já se budu moct učit. Takže v úterý jsem lenošila, učila se, lenošila a na konci dne jsem konstatovala, že vlastně nic neumím a celý den byl zabitý.
Středa byla celkem únavná, test jsem zvorala, dvě hodiny čekála na tělocvik a potom nás všechny tělocvikář utahal jako šňůry od záchodu. Cestou domů jsem se ještě chtěla v buse učit, ale byla jsem hrozně unavená, tak jsem podřimovala. Večer jsem dojela domů, ale musela jsem se ještě učit pár stránek do farmakologie, chtělo se mi strašně brečet. Nelezlo mi to do hlavy a to, co jsem uměla den před tím jsem taky zapomněla. Houpy, houp, dopředu, dozadu.
Smířená, že to nenapíšu, jsem si to ještě ráno snažila zopakovat, ale nedoufala jsem. Test jsem napsala, že jsem napsala, vymýšlela jsem si spíše pohádky. Zbytek dne už byl celkem v pohodě. Ve dvě jsme jely přes půl města pomáhat do fakultní nemocnice. Vysloužilé sestry měli předvánoční sraz a my jsme dělaly baristky a číšničky, docela jsme se nasmály. Cestou domů my málem umřely nohy! Auu...
Pátky mám volné, takže je naprosto miluju. Uklidila jsem, upekla své první kuře (mňam!) a těšila se na víkend!
V sobotu jsme si řekla, že se budu učit, prd! Prolenošila jsem celé dopoledne a pak jsem vyrazila směr na bus! Narozeninová oslava v suhsi baru. Originální! Bylo to výtečné, dostala jsem ty nejlepší dárky. Knihu B.Jonesové: Láskou šílená (♥), termoláhev, aby mě měl kdo po nocích zahřívat, když už jsem tak zoufale sama, náušnice a dvojpatrové Toffifee. Potom jsme to ukončili v Irském baru. Absinth vůbec není tak špatný, jak o něm všichni tvrdí.

Knihy, které by si měl každý přečíst

6. prosince 2014 v 12:43 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Někdy počátkem září jsem psala článek o seriálech (článek zde), které sleduju a jsou mými oblíbenými a když jsem si ho teď zpětně pročítala, přivedlo mě to na nápad napsat článek o tom, jaké knihy by si podle mě měl každý přečíst. Tak abych to nezdržovala a abych je zas nepozapomínala, pustím se do toho.


SPALOVAČ MRTVOL
Ladislav Fuks
Abych byla upřímná, tuhle knihu jsem ze začátku nenáviděla, ale jelikož jsem to měla jako povinnou četbu k maturitě, řekla jsem si, že jí prostě musím přečíst i kdyby se mi nechtělo. Ovšem když jsem se pomalu začala do knihy dostávat, zjistila jsem, že je vlastně dokonalá. Ano, začátek je trochu táhlý a leckoho to odradí, ale konec skutečně stojí za to.
Má nejoblibenější pasáž z knihy je ta, kdy hlavní postava vezme svou manželku Lakmé do koupelny a tam jí velice ladně oběsí.




HARRY POTTER
J.K.Rowling
Co si budeme nalhávat? Harry Potter se stal klasikou a každý by měl obětovat kousek svého času a přečíst si, ať už alespoň jednu knihu nebo rovnou všech 7. Ještě teď si vzpomínám, jak nedočkavě jsem čekala na poslední díl a jak jsem ho během asi 3 dnů zhltla. Je to kniha mého děství a Harry celkově k němu už patří.
Pokud jde o posouzení s filmem, tak mám pocit, že film nevystihnul úplnou podstatu celého příběhu, ale to je nejspíš jen můj osobní názor.



HRA O TRŮNY
G.R.R.Martin
Ať chceme nebo ne, prozatimní pentalogie Písní ledu a ohně se stávají stejně jako Potter klasikou. Proto doporučuju přečíst si alespoň jeden díl, protože z vlastní zkušenosti vím, že nezůstane jen u něj. Martin má velký dar a to mě naštvat pokaždé, když zabije mou oblíbenou postavu.
Přesto si myslím, že je to další klasika dnešní doby a tak jak my si teď čteme k maturitám Malého prince, tak jendou naši potomci budou říst Písně ledu a ohně.





MALÝ PRINC
Antoine De-Saint Exupéry
A jak už jsem zmiňovala, tak další klasika je Malý princ, moje maturitní otázka z češtiny. U téhle knihy se musím přiznat, že jsem jí musela číst dvakrát, protože jsem jí poprvé nepochopila a ani teď po podrobnějším zkoumání podstaty této filozofické pohádky nemůžu říct, že jí zcela chápu. Ano, skutečně záleží kdo si jí čte, určitě jí jednou budu číst dětem a pochopím jí opět jinak.







Jakou knížku byste mi doporučili vy?

VÝZVY (rozcestník)

6. prosince 2014 v 11:53 | zoufalá nána hledající pana Božského |  meme
► řetězáky od přátel

► výzva týkající se songů, stále běží

► 14ti úkolová výzva ohledně psaní, stále běží

► dokončená výzva, kterou jsem dělala přes rok

Reklamy nás urážejí?

5. prosince 2014 v 14:21 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Jsem to jenom já nebo se také poslední dobou setkáváte s tím, že někoho nějaká reklama urazila? Já si toho ve svém okolí teď všímám často. Například jste určitě slyšeli o té poslední "kauze", kdy si polská ambasáda stěžovala na urážlivou reklamu T-mobilu s polským překupníkem, který prodal Ivanu Trojanovi šmejd, který se za pár sekund rozbil.
Zajisté by se nám asi taky nelíbilo, kdyby naopak Poláci natočili obdobnou reklamu s českým překupníkem, že? Ale něco mu říká, že tvůrce této reklamy nezamýšlel někoho urazit, holt asi nevychytal to, jak to na lidi, kteří nemají smysl pro humor, bude působit. příště si bude asi dávat pozor, pokud ho tedy nevyhodili a další příště bude.

Další reklama, u které jsem se setkala s kritikou byste nečekali. Mě totiž tato reklama příjde opět vtipná a přece jen musím říct, že je i originální. Jedná se o reklamu na jedno nejmenované léčivo (nejmenované, protože si za boha nemůžu vzpomenout na co to bylo, jo jako farmaceut bych se měla stydět, ale mě vždycky oslní ta reklama a zapomenu se podívat na co že to je), kdy maminka příjde za dcerou a říká něco ve stylu: ,,Veroniko, není mi dobře potřebuju si na dnešek vzít volno." Určitě jste tuhle reklamu postřehli. Podle mé profesorky na psychologii je tato reklama urážkou pro ženy. Ženy přece mají také právo marodit, ale problém je v tom, že ona tu reklamu s velkou pravděpodobností špatně pochopila. Jasně, že mají ženo právo marodit, ale nikdo na to jednoduše nemá čas. A ať s tím hlavně nechodí někdo jako ona, která je zaměstankyní školy, ve které si studenti nemohou dovolit marodit jediný týden.

Blažený pocit vítězství

1. prosince 2014 v 20:07 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Znáte ten pocit, když někoho přečůráte? Já ano a je to ten nejlepší pocit na světě. Že se mi teď ve škole nedaří a druhý ročník je pro mě totálně vražedný je známá věc, ale to, že jsem se do toho krapet více obula a začala něco dělat (i když tenhle týden jsem trochu poolevila a zase se mi to mstí) je něco co ví málo kdo. Nějakým zázračným způsobem jsem nedokázala napsat jediný test ve farmakologii, ale nedala jsem se a napsala první test a pak druhý test a ten třetí bez jednoho bodu na plný počet! To nebyl až tak blažený pocit jako ten, že jsem byla lepší než ti, které jednoduše nemám ráda.
A tak mi u tato maličkost, jako že jsem lepší než někdo jiný udělala nehoráznou radost. Já vím, je to odporné, sobecké a do nebe volající, ale někdy prostě někomu něco nepřejete a já se nebojím přiznat, že já to dělám dost často.
Je to jen malý úspěch z mnoha dalších, ale mě to udělá šťastnou, alespoň na pár chvil, alespoň na ten jeden den. Těší mě, když druhý den příjdu do školy a ta dotyčná, kterou jsem přečůrala řekne: ,,Učila ses co? Skoro plný počet šprtko!" A já jen kývnu hlavou a naznačím, že to nic není. Prostě blažený pocit!