Padesát odstínů normálnosti

28. listopadu 2014 v 22:45 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Každý z nás někdy snil o tom být výjimečný, umět něco vyjímečného. Není člověka, který by si nechtěl alespoň jednou v životě zkusit nějaké to kouzlo. Třeba přeměnit protivnou učitelku v osla. (Nebo osla v učitelku?) Každý by si alespoň chtěl jednou v životě vyzkoušet, co by dokázal s kouzelnou hůlkou nebo co by dokázal s telekinetickými schopnostmi stejně jako Carrie. Možná by stačily i maličkosti, jako třeba ovládat sny stejně jako DiCaprio v Počátku nebo číst myšlenky? Ne, to bych nechtěla. Nedělalo by to dobrotu, asi bych začala nenávidět lidi, které mám ráda a myslím si, že i oni mě mají rádi, třeba bych přišla na to, že mě jen z nutnosti snášejí.
Ale bohužel musím stejně jako většina smrdět v normálnosti a nejblíže k těmto zázračným věcem se dostanu, když nějakým kouzlem napíšu test.
Někdy bych i ráda prošla skříní do nějakého jiného světa (Narnie mě nikdy nebavila, ale ten nápad je dobrý). Ovšem kdykoliv otevřu skříň, je v ní akorát tak bordel. Chtěla bych se vymanit z téle normálnosti, otevřít tu zatracenou skříň a najít tam barevný svět, bezstarostný, kde neznají slovo povinnost, škola, zkoušky, testy, osamělost. Ne, tam jsou tyto věci potlačeny. Ale o tom můžu jen snít, opak je skutečností. Místo toho nezvládám učení, protože stále prokrastinuju a nezvládám vztahy, protože jsem nejspíš nejvadnější člověk na světě. A tak můžu jen snít a prokrastinovat dál. Sny se neplní, sny se sní, to je padesát odstínů tohohle světa.
 


Komentáře

1 sarush ef | Web | 29. listopadu 2014 v 12:05 | Reagovat

Jediné, co člověk může udělat, je zamakat na sobě, aby tak nudnej být přestal. Mně to vůbec nejde.

2 Netta | Web | 29. listopadu 2014 v 12:38 | Reagovat

Čo ja viem, sny sa plnia keď sa do nich vloží energia :) Tento rok som prišla na to že je byť lepšie optimistom ako pesimistom ale platí to aj naopak. Pretože lepšie byť slepím optimistom a veriť že všetko bude dobre, máš lepší pocit na duši a aj ked to tak nevínde tak aspon si sa celý týžden netrápila jak keby si bola pesimistická celý týžden. Ale na druhej strane, pesimista nič nesklame, môže ho len niečo prekvapiť pretože očakáva len to najhoršie

3 MaddyHarry | Web | 29. listopadu 2014 v 21:55 | Reagovat

Být dneska normální není vůbec normální. :D Já bych si přál schopnost neviditelnosti, když na to přijde. Bral bych tedy i schopnosti Carrie, ale s neviditelností bych měl asi větší srandu, že?

4 Elsa Sionis | Web | 29. listopadu 2014 v 22:27 | Reagovat

Víš, pravé umění je být nenormální tady. Nehledat jako po šlehnutí si barevný světy ve skříních ani nevykřikovat kouzla, ale prostě pracovat s tím, co máš tady, a že tady toho je, využít fantazii a odprostit se od toho "žiju v realitě" jakoby to znamenalo něco špatného, no a... máš to. :)

Pokud si budeš myslet, že nenormálnosti dosáhneš říkáním slov apod., nikdy normální být nepřestaneš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.