Říjen 2014

,,Už je tu mlíkař, na nohou má botky."

31. října 2014 v 15:21 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Poslední deníčkovský záznam byl před měsícem? Něco je tady špatně. Ano, už vím. Otevřu okno s novým článkem a než vymyslím nádpis, rozmyslím to, zavřu celý internet a raději se jdu koukat na Once upon a time. Možná to bude tím, že se toho za tu dobu celkem hodně stalo.
Stalo se to, že jsem jako idiot umyla vodní dýmku, položila na odkapávač, aby uschla a potom do ní o pár desítek minut později strčila a váza spadla na dlažbu v kuchyni. Kousek kachličky se odlomil a váza byla kompletně na sračky. Uklidila jsem to a šla na internet, že si tedy koupím alespoň ten jeden díl. Bohužel, jenom ta váza stála víc než jsem za tu dýmku dala, tak jsem si raději objednala hned novou.
Taťka měl narozeniny, tak jsem se po dlouhém hloubání a dloubání domluvila s mamkou, že mu tedy objednám autokosmetiku od Horsta Fuchse. (Kdo by neznal reklamu, kde Horstík smaží vajíčka na kapotě auta?) Jsem moc ráda za to, jakou radost mu to udělalo, jen mojí peněžence se to moc nelíbilo. A vzhledem k tomu, že mamka zjistila kolik to stálo, rozhodla se, že chce určitě na kulatiny dvakrát dražší dar. No, nevím jak moc drahé to je, ale uvažuju, že jí objednám do Fish spa.
Celý měsíc jsem absolvovala praxi u Dr. Maxe. Dostala jsem se ke všemu, od patlání mastiček, ušních kapek přes administrativu až k prodeji léků. Vážně mě to tam bavilo a jsem ráda za volbu školy, i když mě tak brutálně nebaví, ale myslím, že to povolání prostě a jednoduše za to stojí.
Předminulý víkend jsem se jela podívat za C. a M. do Olomouce. V pátek veřčer jsem nastoupila do LE a vyrazila vstříc novým dobrodružstvím. Bylo to skvělé. Vyzkoušela jsem Tequilu gold, vyšlapala milión a jeden schod a obešli jsme snad tisíc barů než jsme někde zakotvili.
Návrat do reality už nebyl tak veselý. Ve škole se mi totálně nedaří a tak jsem se včera nad sebou zamyslela a rozhodla se, že takhle to fakt nejde. I když je pátek a já mám v pátky volno, strávila jsem celé dopoledne nad školou. Snad mi to vydrží. Fakt se hodlám snažit. Dokonce jsem se tenhle týden stihla domluvit s jendou učitelkou, která bude dohlížet na mou absolutorskou práci o hemoroidech. Jsem za ní ráda. Vím, že pokud dojdu až k absolutoriu, tak s ní to prostě dám.

platonický [ prostý smyslných žádostí, neerotický; duševní, vnitřní, formální; neopravdový, neskutečný, nedotažený, bez výsledků ]

5. října 2014 v 10:15 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Mým životem proplula spousta platonických lásek. Kamarád, kterého znám už asi od čtyř let, se kterým jsme spolu s ním a s naší partou strávili dětství v kempech, čvachtáním se v řekách, opěkání burákových křupek na ohni a taky hraním Vyvolávky (Znáte to, ne? Vyvolávám, vyvolávám a při tom házím míč do vzduchu a řeknu jméno). I když už se ted nevídáme, vždy mi naskočí úsměv na rtech, když vidím, že přidal nějakou novou fotografii na facebooku. (I přesto, že na některých je se svou nynější přítelkyní.) Byl to jen nedosažitelný idol. Jsem zcela jiný typ (jak vzhledově tak i osobností) než on vyhledává, ale to nevadí, můj typ pro život to taky není, je to prostě jen platonické.
Pokud přeskočím asi dekádu dalších méně významných platolásek, tak se dostávám k té největší a stále aktuální. Kvůli něho jsem byla ochotně vlést do obchodu, do části novin a časopisů a koupit si ve svých téměř jednadvaceti letech Bravo! (Ano, skutečně je to tak ponižující. Snad si toho nikdo v košíku nevšiml, bylo tam toho celkem hodně.)

POZOR! TEĎ TO PŘÍJDE!
ZCELA NEČEKANĚ!

(DOBŘE, PRO TY CO NAVŠTĚVUJÍ MŮJ BLOG PRAVIDELNĚJI TO ASI AŽ TAKOVÝ ŠOK NEBUDE)