Noc je temná a plná hrůz

28. září 2014 v 13:30 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
To, že je tady ticho po pěšině má svůj důvod. Škola mě zaměstnává dostatečně a už teď mám pocit, že jí prostě a jednoduše nedávám. Každý týden píšeme test z farmakologii a já z těch dvou neudělala zatím ještě ani jeden. S každým "eNkem" mi přibývá v testu otázek, takže místo pěti mě příště čeká patnáct. Připadám si trapně, hloupě a nemožně. Pokaždé když se na ten test podívám, mám v hlavě totálně vymeteno.
Vše nechávám na poslední chvíli, ale ze školy se vracím třeba v 18 nebo 19 hodin a pak nemám na knížky a učení ani pomyšlení, plácnu sebou do postele a jsem ráda že žiju. A ani to už ne.
C. konečně využil svůj dárek a nás vzal s sebou. Paraglading na Javorovém vrchu. S N. jsme zůstaly dole a zaznamávaly jsme jeho let a M. jela s ním nahoru a zaznamenala jeho rozběh. Jsem moc ráda, že si to užil. Slíbily jsme mu, že na 30tiny dostane seskok padákem a na čtyřicítku seskok bez padáku.
N. se na půl roku teleportuje do Německa a mě tady nechá samotnou. Je to jediná kamarádka, kterou tady během školního roku mám, protože všichni se přemisťují do Olomouce.
Děda, který nám řádně komplikuje život má zákaz chodit k nám domů. Jasně, je to kruté, ale není to tím, že bychom neměli úctu ke starším, ale k němu prostě nelze mít úctu a být k němu hodný. Alkoholik, který si myslí, že si může dovolit všechno, i ke mně. Sotva na mě jenom sáhl a řekl, ať příjdu k němu, tak dostal takovou čočku. (Samozřejmě ode mě ne, protože já jsem starý srágora, který letí s každým bolístkem za maminkou.) Alespoň jsem vyhrabala svůj pepřový sprej, který ležel zapomenutý v kapsi od kabátu. Bez něj ani krok.

Teď už mi nezbývá nic jiného než uklidit ten binec v pokoji, který vypadá jak po výbuchu jaderné elektrárny a plácnout sebou nad knížkou.
Cesta z Javorového. Auto selfie


C. konečně využil náš narozeninový dárek.

Snaha se něco naučit. Snad ty odpovědi budou alespoň trochu kloudné.

Zasloužený odpočinek po náročném týdnu.

 


Komentáře

1 bludickka | E-mail | Web | 30. září 2014 v 21:46 | Reagovat

Jojo, to znám. Když se člověk vrací domů každej den nejdřív v šest, tak je rád, že je rád. A všude na něj číhají samé další povinnosti.

2 Beckran | Web | 1. října 2014 v 17:00 | Reagovat

Nejsi jediná, která mám dědu alkoholika. ;) Ten můj už si mě ani nepamatuje.

3 stuprum | Web | 4. října 2014 v 1:00 | Reagovat

Děda musí bojovat - nebo se čestně zničit. :)

4 Vendy | Web | 7. října 2014 v 22:57 | Reagovat

Seskok bez padáku ke čtyřicetinám mě pobavil.
Děda alkoholik už tolik k pobavení není, je to smutný, kam až dokážou lidi spadnou, a jakým právem si myslím, že mají nárok na život toho druhého.
Nemáš to lehký.Přesto dokážeš život vnímat spíš z té legrační stránky, a to je dobře.

5 Vendy | Web | 7. října 2014 v 22:58 | Reagovat

Oprava - jakým právem si myslí, nikoliv myslím...

6 Terrie. | Web | 16. října 2014 v 19:53 | Reagovat

Ježiš, Javorový, to mám kousek :3 skoro :D
Jáj, vůbec ti nezávidím, vím jak se cítíš ohledně té školy, sice zatím ještě tak testy nepíšem, ale nabrala jsem si praxe až nad hlavu, navíc už se mi kupí projekty, které musím udělat a já ještě ani nezačala že ... a teď ještě navíc uvažovat nad tématem k bakalářce :/
S dědou mě to mrzí, alkohol je strašný hnus, máme v rodině něco podobného a ... ne, toho člověka prostě neznám
Takže se drž a bojuj! :)

7 Jimmy Mindfucker | Web | 23. října 2014 v 19:11 | Reagovat

Proč toho máš zvýrazněného tolik?

Lidi, kteří se přemisťují do Olomouce, dělají dobře, protože jsou pak Jimmymu blíž!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.