Srpen 2014

Liebster Blog Award II.

31. srpna 2014 v 13:42 | zoufalá nána hledající pana Božského |  award
U Beckran jsem byla nominována v Liebster blog award. Jednou už jsem podobnou vyplňovala a to díky nominaci u Yominis a jelikož mě znovu nominoval i Harry, tak budu pokračovat i příště.

Úkoly jsou: (Úkoly! A to ještě ani nezačla škola.)
1. Poděkovat tomu, kdo tě nominoval.
2. Napsat o sobě 11 faktů.
3. Odpovědět na 11 otázek, které dostaneš.
4. Nominovat jedenáct blogerů (really?) a vymyslet jim otázky.

Tak tedy pěkně děkuju BECKRAN! :D
Jedenáct faktů? To se nejspíš budu opakovat z minula.

1. Jsem hrozně lína.
2. Mám rozkoukaných asi milión seriálů.
3. Musím spát s ponožkama.
4. Nikdy jsem neměla vážný vztah, nejdelší trval 5 měsíců.
5. Nevím co chci, ale chci to hned.
6. Jsem hrozně stydlivá, i když na to nevypadám, jak mi mnoho lidí řeklo.
7. Nenávidím lidi.
8. Konečně jsem si zvykla na odsávačku hlenů.
9. Mám fóbii z žab.
10. Chtěla bych umět lítat.
11. Přeju si tetování, ale jsem srab.

A teď odpovědi:
1. Jela jsi někdy na koni? Ano, jela, už nikdy víc, z koní jde strach!
2. Jaký styl hudby posloucháš? Rock, pop, celkové vzato, když se to dá poslouchat tak všechno.
3. Na jakou školu chodíš? Kde pracuješ? Právě jsem ukončila pracovní poměr v nemocnici na interním oddělení a jdu do druhého ročníku na VOŠ obor farmaceutický asistent.
4. Sleduješ nějaký seriál? Popř. jaký. Jéje, já jich sleduju, chtěla jsem dokonce napsat o tom i článek. Ale moje poslední největší láska je Sherlock.
5. Žiješ ve městě nebo na vesnici? No,přeci v "big city".
6. Jaká je tvá nejoblíbenější knížka? To nemohu s určitostí říct, mám spoustu oblíbených.
7. Máš ráda déšť? Ano, kdy jsem doma.
8. Sleduješ politiku? No, mám trochu přehled.
9. Máš ráda nějaký sport, popř jaký? Gaučing, být v něm MS, tak ho jistě vyhraju.
10. Máš domácího mazlíčka? Ano, bratra.
11. Máš sourozence? Ne, jen domácího mazlíčka.

A teď mých 11 otázek:
1. Tvoje nejoblíbenější knižní/seriálová/filmová postava?
2. Jaký film jsi naposledy viděl/a?
3. Jak dlouho máš svůj blog?
4. Ví rodiče/kamarádi, že si píšeš blog?
5. Do jaké VĚCI by ses chtěl/a posmrtně převtělit?
6. Jaký největší trapas jsi zažil/a?
7. Nechal/a by sis vyholit hlavu za peníze?
8. Čím si chtěl/a být jako malý/á?
9. Kniha nebo čtečka?
10. Eutanázie, ano nebo ne?
11. Jaký typ člověka by byl/je pro tebe ten pravý?

Nominuju všechny co tady na tenhle blog kdy vkročili, vkročí a nebo jsou zde přítomní. A hlavně: JIMMY, YOMINIS,VENDY,TERRIE,BLUDICKKA, MADDY HARRY,MR.UNCALLED

Čtečka nebo kniha?

21. srpna 2014 v 16:55 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Čistila jsem si zuby a chystala se s dědou k doktorovi a když jsem tam tak v té koupelně stála, přemýšlela jsem, že bych měla něco na blog napsat. Něco deníčkového? Ne, nic moc se za poslední týden nestalo, takže by to byl článek totálně o ničem. Řetězák? Ne, ten tu byl minule a chce to něco jiného. Vzdala jsem to a raději jsem přesunula své myšlenky jinam, přemýšlela jsem, jestli si vezmu s sebou čtečku, ať mám při čekání v čekárně co dělat a napadlo mě to. Udělám článek Čtečka vs. kniha. Je to téma, které je mi blízké, protože to není tak dávno co jsem vyměnila knihy za ty elektronické.
Začala bych tedy rozepisovat výhody a nevýhody každé z těch věcí. A co upřednostňujete vy?

KNIHA

+ není nad pocit držet novou, voňavou knihu
+ dobrý přehled o tom, kolik toho zbývá dočíst do konce
+ knížka se nevybije
+ je čitelná i když na ní svítí slunce

- některé knížky jsou vážně těžké nebo velké, takže se třeba nevlezou do tašky nebo z nich bolí záda (třeba v mém případě)
- každý vidí co čtete (třeba 50 odstínů šedi jsem s sebou nikde nenosila, protože jsem se tak trochu styděla)
- jsou dražší než e-book a pokud jsem si nějakou knihu nechtěla kupovat, tak jsem byla většinou z knihovny zklamaná

ČTEČKA

+ není těžká, lehce přenositelná
+ soukromí, nikdo neví co přesně čtete
+ dá se s ní číst skvěle po nocích pod peřinou
+ spoustu knih najdu zdarma na ulozto.cz
+ občas si tam hodím nějké to učivo ke zkouškám nebo na test, abych ušetřila za barvu do tiskárny a papír (chraňme stromy!)
+ někdy čtení na čtečce působí dost intelektuálně (hlavně v přeplněném buse)

- není to taková radost jako z nové voňavé knížky
- občas se vybije v nejméně vhodnou chvíli
- není na ní při přímém slunečním světle moc dobře vidět
- rozdělení stránek je v pdf formě tak trochu nepřehledné

Jeden knižní řetězák

17. srpna 2014 v 14:05 | zoufalá nána hledající pana Božského
U slečny Kelly (její blog) jsem našla úžasný řetězák, snad mi odpustí, že jsem se do něj vrhla taky. Zadání je vybrat 5 knížek a z každé knížky 2 jména, tedy 10 jmen celkem. Těchto 10 lidí (postav) bude tvořit můj tým v boji proti zombie, no uvidíme jak to dopadne. Vybrala jsem si tedy 10 náhodných jmen z těchto knížek: klasiku Harry Potter, Hobit, Bouře mečů (Píseň ledu a ohně 3), Hunger games a jednu trochu méně známou Upíři z Hollywoodu.


1. Kdo by při zombie apokalypse zemřel jako první? - a vítězem je: Tyrion Lannister
Těžko uvěřit, ten muž přežije snad všechno (tedy nemám přečtené všechny knihy a pokud umře prosím neříkejte mi to). No je to trpaslík, ztratíme tedy jen půl muže.

2. Koho bych strčila zombíkům do náruče, abych nás zachránila? - promiň Bilbo Pytlíku
Jistě pochopí, že je to prodobro týmu.

3. Kdo se jako první promění v zombie? - Hurikán
Proč zrovna takový krasavec, proč? Zombie jsou tak nefér!

4. Kdo mě strčí do náruče zombíků, aby se zachránil? - tak co je to zaparchanta? Ovsanna Mooreová
No co bych taky čekala od upíří kastelánky, že jo. Všechny potvory jedou ve stejný špíně.

5. Kdo je idiot týmu? - Peter King
Chudák, přitom velice inteligentní Hollywoodský policista.

6. Mozek týmu. - no není to jasné? přece já! ale losování tomu chtělo jinak a je to Gandalf.
Musím uznat, že místo mě je to celkem obstojná náhrada, no ne?

7. Medik týmu - Dudley Dursley
Všichni tady umřeme! Raději se rovnou nechám kousknout.

8. Expert na zbraně? - Hagrid
Ehm, takže všichni na Testrály, nabít deštníky a pal!

9. Rváč týmu. - Prim
Malá a bezbranná holka? Jsme všichni v pěkným hajzlu! Nepřežijem ani minutu.

10. Kapitán týmu - Sansa Stark
Aneb jak se naučit vzdát se do pěti vteřin.

No je jasné, že s tímhle týmem je po nás. Snad jen hodit je zombíkům všehcny a nechat si jen Petera, Gandalfa a Hagrida. S nimi bych měla 30x větší šanci na přežití. No snad takový situace nikdy nenastane ☺.

Nominuju tyto frajery (samozřejmě to není závazné) : Jimmy, Yominis, Vendy, Terrie, Harryho, Bludickku a Mr. Uncalled kohokoliv dalšího kdo si bude přát to vyplnit.

Deníčkově a chronologicky

14. srpna 2014 v 11:33 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

Pondělí 11.8.

Ehm, poslední den třídenního volna. Venku uhodil hrom jako hrom a já si málem cvrnkla do textilu, jak moc blízko to zaburácelo. Vybírám nový mobil, mamka ze mě umírá, proč že potřebuj nový? Ale ví, že se mnou nepohne. Když už se mi nějaký líbí, příjde lepší. Nechci utrácet majlant, chci nějaký dobrý a cenově přijatelný. Bingo, asi ho mám. Jestli si to zase rozmyslím, kopněte mě do hlavy. Příští týden ho objednávám.
Konečně jsme s H. předali M. dárek, na to že měla 18. května narozeniny, dobrý výkon. Vtipkovali jsme, že jsme to mohli nechat až na příští rok. Prostě toho bylo moc. Bylo fajn, zase na chvíli posedět a pokecat.

Úterý 12.8.

Konec volna, ráno 4:20 vstávání a šup ve 4:50 na autobus. Potřebná doba k vypravení se mi zkracuje. Kdysi jsme potřebovala hodinu, pak 45 minut a teď už potřebuju jen 25-30 minut. Velká vizita, spousta práce, naštěstí odpoledne byl klid. Doktorka mě nazvala workoholikem, jsem přece student, mám si užít prázdnin, ha, to bych pořád nesměla kysnout v nemocnici. Vypila jsem si fruko a rozbalila Toffifee, které jsme dostali od nějakých příbzných pacienta, ztrácím přehled. Honila mě žravka, takže jsem pak snědla ještě tatranku a šáteček. Nepolykala jsem, hltala. Fuj! Domů jsem se vrátila s dobrým pocitem, že jsem pomohla sestře na noční s toaletama pacientů, zůstala jsem přes čas, protože by to chudák sama nezvládla. Ten den a i ten další mi pořád děkovala. Nejen s dobrým pocitem, ale vrátila jsme se i s bolavýma nohama. Z čeho mě tolik bolí lýtka?

Středa 13.8.

Dnešní služba byla s mou "oblíbenou" kolegyní, která ke všemu zaspala. Ošetřovatelka musela jako doprovod jet do Karviné a tak na mě zbylo spacifikovat a přebalit, převlíknout, umýt celé oddělnení. Ještěže mi alespoň s prvníma dvěma pokojema stihla pomoct ošetřovatelka než odjela, zbytek jsem zmákla. Když si vzpomenu, jak jsme na školní praxi měli dvě studentky jeden pokoj a nestáhaly jsme a nevěděly jsme co dřív, tak to nechápu a těžce se směju. Tohle už asi nehrozí.
Lýtka mě stále bolí jako prase, rán osjem se nemohla ani postavit, to rozchodím.

Čtvrtek 14.8.

Ještě 4 hodiny a musím se oblíkat na noční. Nohy stále bolí. Pročítám si články. Zaujali mě dva - Infinity popisuje Jaký má život muže plus a mínus (zde) a taky zpověď z roku 2011 blogerky T. o znásilnění. Silné a emotivní. (tady). Ještě dnes a pak od pátku do neděle volno. Diář až do konce mám totálně zapráskaný. I ve svém volnu budu po naší nemocnici lítat, s mým milovaným dědečkem po neurologii a diabetologii, vždy to byl můj sen.

Dopisy mé velikosti

9. srpna 2014 v 15:03 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Původně jsem zamýšlela napsat článek k TT, jenomže po napsání první věty jsem to vzdala, vlastně jako skoro vždycky. A tak jsem se rozhodla pro něco originálně neoriginálního, něčeho co napsal na svůj blog snad už každý. Ovšem, já to udělám v jednom článku DOUBLE. Napíšu velmi krátký dopis mému budoucímu JÁ a k tomu ...to byste nečekali...i svému minulému JÁ.

Mé kdysi JÁ,
kdyby jsi tak věděla co všchno tě v životě čeká a kolik nervů tě to bude stát, raději by ses ani nenarodila, ty jedna zbloudilá spermie! Kdybys věděla, kolik lidí tě nečekaně opustí, kolik lidí tě nemile překvapí, vzdala bys to! Ale přece jen stojí za to žít, alespoň pro těch pár šťastných okamžiků.

Chtěla jsem si nadpis vycucat z prstu, poznámka pro příště - NEJDE TO!

6. srpna 2014 v 20:07 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

Tok myšlenek...

Dny a noci plnyou, neděje se nic a vlastně se toho děje strašně hodně. Babička s dědou se od sebe odstěhovali. Děda teď oxiduje v bytě pod námi. Užírá se se svými psyhosomatickými nemocemi a já se snažím na něho uplatnit placebo. Jsem prostě vyčůraná sestra a lékárník. Doktoři se zbláznili, 50 doktorů naráz mě úkoluje a já se asi poseru. Pacienti mi dávají čokoládu za to, že jsem jim dala projímadlo při zácpě. Že by nová rovnice? Za hovno čokoláda? Občas bych si fakt sedla na zem a houpala bych se dozadu a dopředu. Ná-ny-ná-ny-ná-ny-ná! Brácha si myslí, že zabijím pacienty, ne, oni umírají sami. Mám vytahané ruce, nebudu se už s nikým tahat. Poslední dobou mám problémy se spaním, možná to bude tím počasím. Dala jsem druhou šanci Sherlockovi. Ještěže tak. Britové umějí skutečné seriály. Dobře, to jsem věděla i před tím. Teď by bydlo si ďobnout nějakou pilulku, nabídněte něco. Mám pořád žízeň. Dala bych si meloun nebo marshmallows.