Červenec 2014

Prokletí plné peněženky

30. července 2014 v 16:31 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
V okamžiku, kdy jsem si přečetla zadání tématu týdne, mě napadla jedna iniciace - PENÍZE. Moje peněženka se z erotické (viz TENHLE ČLÁNEK) stale věčně otevřenou. Dokonce se mi už zničilo i zapínaní na ní, jak jí furt otevírám a platím. (Takže to chce koupit si novou). Co jsem dostala v nové práci první výplatu, tak už skoro padla za vlast. Jak to nejsou trička, kalhoty, nové boty nebo dárky, tak si jdu udělat radost barvou na vlasy, obalem na čtečku knih apod. Utrácení nejde zastavit a děsím se toho, až mi přistane na účtě další (a větší) výplata. Chce to kozačky, boty k sukni, novou peněženku a rozhodla jsem se pro nový mobil. Ano, další výplata padne za nic. Je to nechutné! Nerada utrácím, ale snažím si to užít dokud něco mám, za chvíli zas budu mít velké prd, protože začne škola a já nebudu stíhat nějakou práci. Peníze jsou zlo! Ale jsou sakra dobré!

Review a movie/book/anything (WRITING CHALLENGE #3)

20. července 2014 v 14:00 | zoufalá nána hledající pana Božského |  writing
Rozhodla jsem se napsat recenzi, ale jelikož bych to nebyla já, abych neporušovala pravidla, napíšu 2 recenze - na poslední čtenou knihu a na poslední zajímavý film, který jsem viděla. (Všimli jste si, že mě blogování poslední dobou fakt baví? Já už jo.)

KNIHA: Střet králů - G. R. R. Martin, 2011 (POČET STRAN: 944)

Kniha ze série Píseň ledu a ohně, která na mě měla úžasný dopad (stejně jako ta předešlá). Martin mě dokáže skvěle upoutat, i když jsem v seriálu napřed před knížkou, stejně mě v ní občas něco překvapí. Samozřejmě se v ní jako v každé knize uchovávají méně zajímavé pasáže, jako například kapitoly věnované Jonovi (i když z toho herce v seriálu doslova teču). Všem, kteří se chystají knihy této série přečíst říkám jen: Směle do toho! Já jsem u 3. knihy. Pro milovníky fantasy (s velkým F), tohle je to pravé ořechové!
Hodnocení:

FILM: Pokušení/ Chloe
Příběh o gynekoložce, která má podezření, že je jí manžel nevěrný. Proto si najme lehkou Chloe, aby otestovala věrnost svého manžela. Chloe poté podává Catherine informace. Cate postupně zjišťuje, že je jí manžel nevěrný a tak celá rozhozená nakonec s Chloe skončí sama v posteli. Situace se ovšem vyhrotí, když se s Chloe odmítne nadále stýkat. Chloe není taková jak se zdá ...
Taková neslaná, nemastná pohodovka. Nečekala jsem od tohohle filmu nic, takže jsem nebyla ani zklamaná. Byla jsem hodně zvědavá jak to skončí. Většinu jsem teda předpokládala, ale i tak mě film překvapil.
Hodnocení:

Krátké, ale výstižné. Další úkol splněn. GREAT!


Hraní na deníčkování

19. července 2014 v 10:35 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Koukaje do archívu zjišťuju, že pravý deníčkovský čláek jsem psala naposledy před měsícem. No, ono se toho taky moc nedělo. Po tom co jsem dodělala už všechny zkoušky a tady na blogu se radovala, říkala jsem si, že už konečně nastáváv období pohody a klidu. Mimo práci, kde strávím většinu času to v pohodě je. Akorát z těch prázdnin nemám vůbec nic. Za měsíc prázdnin jsem si vyrazila jen jednou. Hmm... Dobře, dvakrát. Takže nic moc. Mezi lidi moc nechodím, protože po práci jich mám plnou dupku.
Aby to bylo to pravé vzrůšo jsem nemocna. Už přes týden jsem nachlazená, kašlu, smrkám a hekám. Ovšem nebyla bych to já, kdybych do sebe necpala nanuky po kilech a neměla přímo před čumákem puštěný pro mě vysoce škodlivý větrák.
S panem dokonalým se to dokonale utlumilo. Nepsal, nevolal, já taky na něj prděla, protože proč se mám snažit. Za těch pár měsíců jsem z něj stejně nic moc kloudného stejně nevytáhla. No nic. Byla jsem na "rande" s jiným, ehm, čirou náhodou jsem zjistila, že spolu pracují a že mě s "panem dokonalým" viděl. Ale bere to sportovně a řekla jsem mu, že mu stoprocentně do zelí neleze, protože žádné zelí už není! Tím zoufalým čekáním na něj jsem ho všechno snědla. A tak uvidíme v co se to vyvrbí.

Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví. Máš ksicht jako opice ááá si též smradlavý.

17. července 2014 v 14:00 | zoufalá nána hledající pana Božského
Když jsem před 3 lety poslouchala písničku od N´Sync - Its gonna be me, nenapadlo mě, že podle ní jednou pojmenuju svůj blog. Když jsem blog založila a po měsíci se na něj vykvákla, nenapadlo mě, že se k němu přesně za rok na to vrátím a vydržím na něm svůj dosavadní rekord - 2 roky. A nehodlám to tady ani vzdát. Když občas zažiju stav, kdy bych nejradši tohle všechno smazala a buď se přestěhovala nebo úplně přestala psát, tak si vzpomenu, kolik jsem toho tady zažila, jaké všechny vzpomínky jsou tady uloženy, kolik platonických i skutečných lásek jsem tady zažila, kolik karambolů a zbytečných stresů, tohle ač to zní možná trochu smutně je kus mého života, a tak ti přeju Hodně štěstí, dalších spoustu let tvé existence a aby ti zůstalo i těch pár věrných. Děkuji, za to že jsi.

# 04: A song that makes you sad

15. července 2014 v 17:24 | zoufalá nána hledající pana Božského
Tenhle článek se vztahuje k TÉHLE challenge.
Stejně jako v předešlém úkolu A song that makes you happy, tak bych tady zařadila více. Například My Immortal od Evanescence, ale rohodla jsem se dát svou aktuální topku. Abych pravdu řekla, pustila jsem si jí při psaní tohoto článku a bylo mi vážně do breku, tahle písnička mě dokáže z fleku rozbrečet. (No dobře, brečím úplně u všeho.)
Né že bych měla na tuhle písničku nějakou smutnou vzpomínku, ne, stačí jenom ty slova.
(A ano, jsem magor co pořád poslouchá "Bí".)


Ošklivost je relativní pojem

14. července 2014 v 14:47 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Být ošklivým káčátkem pro mě neznamená jenom to, že nám nebyla dána krása do vínku. Pokud je někdo krásný zevnějška, ale prohnilý uvnitř, těžko si může říkat krásná labuť. Horší to mají lidi jako já. Když se stála u Boha fronta na krásu, je zřejmě stála v ve frontě a čekala na Kebab dürum. Pokud jde o mou "vnitřní krásu" ta taky není zrovna ryzí. Jsem sobecká, líná, na lidech mi zorna dvakrát moc nezáleží, snad jen na těch vybraných.
To že duševní prohnilost nezakryje ani tuna paštiky na obličeji, vytrhané oboží až po čáru podobné niti, oči zmalované jak od popela pochopí jen málokdo, jako i fakt že větší labutí je ušmudlaná staroslivá maminka než tyhle chodící reklamy na Majku.


Pretty hurts
Shine the light on whatever's worse
Perfection is a disease of a nation
Pretty hurts, pretty hurts
Pretty hurts
Shine the light on whatever's worse
Trying to fix something
But you can't fix what you can't see
It's the soul that needs the surgery

Pár zachráněných fotografií aneb jak jsem prošťourávala zákoutí blogu

8. července 2014 v 10:40 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Bylo nebylo, jednou na tomto blogu existovala jedna rubrika, která z nějakého nevysvětlitelného důvodu zmizela. Po 100 letech byla vykopána a byly v ní nalezeny fotografie. Ne všechny se ovšem nebojácné princezně na černém oři podařilo zachránit. A i když jsou staré jako svět sám, jsou plné nostalgie a léta. Tak pokud se někomu zdá, že tyto fotografie už viděl, tak ano, před 2 lety. (Tehdy mě zachvátila horečka minimalizace, takže všechno je malé, škoda. )

Kravín


Květiny, rostliny






Jiné

Vlakové nádraží




Write a fanfiction (WRITING CHALLENGE #2)

6. července 2014 v 13:20 | zoufalá nána hledající pana Božského |  writing
Abych pravdu řekla, tohle je pro mě téměř nepřelousknutelný oříšek. Fanfiction jsem nikdy nepsala, podle mě je to jen poloviční originalita, protože základ vymyslel už někdo před tím. Když něco psát, tak jen svoje. A protože jsem nikdy FF nepsala, ráda bych, abyste mi s tím pomohli. Napíšu úvod a pokud někdo uhádne o čem je to psané a chytne se, budu ráda, když doplní zbytek příběhu, třeba jen kousíčky a další bude pokračovat. Časem bych to tedy dala nějak dohromady a v nějakém článku uveřejnila, jak se nám to povedlo. Děkuji všem, kteří se rozhodnou pomoct mi s tímto problémem. Navíc, jsem zvědavá, zda někdo uhádne, na který seriál je tato FF napsána. Indície budou tmavě vyznačeny. Myslím, že to není nic těžkého!

London, Baker Street, 23:55
Byla už téměř půlnoc a v bytě na Baker Street 221b se stále svítilo. Zahalená postava na ulici, jakýmsi zázračným způsobem unikajíc pohledům ostatních, vyčkávala. Bez jediného škubnutí či pohybu, osoba trpělivě čekala dokud lampa v bytě nezhasla. Když k tomu konečně došlo, nenápadně se dostala ke dvěřím a ačkoliv kolem procházelo pár lidí, nikdo té podezřelé osobě nevěnoval pozornost. Do schránky ve dvěřích vložila hrubou obálku a opět nenápadně zmizela.

London, Baker Street, 8:00
,,Dobré ráno, přišel ti nějaký dopis."
,,Je to důležité?"
,,Nevím, nečetl jsem ho, je adresovaný tobě, ale je bez známky a bez odesílatele." John si ho podezřívavě prohlížel a obracel ho v ruce v domnění, že snad nalezne někde napsáno, od koho dopis je.
,,Zajimavé, přečti mi ho." odvětil S. a ve tváři měl absolutní nezájem.
John obálku otevřel pomocí nožíku. Ve vnitř nalezl dopis a nějakou širokou, ale nijak zvlášť vysokou krabičku.. Nejprve rozložil dopis: ,,Je tady jen: Chyť mě, když to dokážeš! Zbytek ti pošlu jindy."
,,Zbytek ti pošlu jindy?" S. se tvářil zmateně, ale přece jenom ho dopis konečně zaujal. ,,Co je v té krabičce?"
John krabičku nejprve obhlédnul a poté ji otevřel. Rozšířily se mu zorničky a s otevřenými ústy nevěřícně hleděl do krabičky. S. okamžitě vstal a nahlédl mu přes rameno. V krabičce nebylo nic jiného než prst!

# 03: A song that makes you happy

1. července 2014 v 16:58 | zoufalá nána hledající pana Božského
Do kategorie A song that makes you happy, bych přidala více než jeden song. Navíc jsem tento článek zařadila do Téma týdne. Proč? To je přece jednoduché! Protože mnoho písniček v nás vyvolává vzpomínky, pocity a ovlivňuje naše rozpoložení - ať už pozitivně nebo negativně. A na mě pozitivní vliv mají zrovna tyto songy:

Jedna klasika o Whitney. I já chci tančit s někým, kdo mě bude milovat. To se nestane, tak alespoň si můžu užívat tuhle hitovku.

Tahle mě vždycky naplní skvělím pocitem, že i nadání lidé stále existují. Nedá mi to a většinou se při téhle hudbě natřásám.

I když je to zvláštní, tak tuhle písničku ( i když není moc pozivitní), prostě a jednoduše miluju. Zvedne mi náladu. Prostě miluj sam/a sebe.

A tenhle seznam by se nedal završit jinak než písničkou, která má radost přímo v názvu!

Nedodržela jsem pravidla jedné písničky, ale u tohohle úkolu to prostě jinak nešlo.