Květen 2014

CORRECTED: Žena, která se neumí chovat dospěle.

27. května 2014 v 17:45 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Tento článek jsem našla ve složce "Smazané". Smazání mělo nejspíš svůj důvod, myslím, že už jsem ten článek neměla kde zařadit po rekonstrukci blogu. Nevadí, našla jsem ho a tak jsem přemýšlela, jestli ho třeba nějak nevyužiju, tak jsme se rozhodla analyzovat, jak na tom po těch 2 letech jsem. Změnila jsem se? Nejspíš jo, ale moje podstata zůstává stejná


Jsem černá ovce, je to super, tak jí buď taky!

26. května 2014 v 18:37 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Jasně, o černé ovci rodiny toho slýcháváme celkem dost, ale je možné aby černou ovci byla půlka rodiny?
Probudila jsem se zcela zpocená se slzou na krajíčku. Zdál se mi sen o babičce a o tom, jak se mi přišla omluvit. Možná mě to přece jenom podvědomě žere, že se mnou nemluví. No co, nemluví ani s mámou a tátou. Nedokáže žít bez toho aniž by se s někým nehádala nebo nebyla na někoho naštvaná. Tak kdo je tady černá ovce? Ona nebo MY?
Čím se vlastně černá ovce vyznačuje? Je jen jiná, má jiné názory. Je trochu jako ateista mezi Jehovisty, nepochopená.
Je být černou ovcí tak špatné? Nemyslím si. Když se na to tak kouknu, tak jako jednu z černých ovcí rodiny, mě míjejí problémy všech. Nezajímají mě a oni ani nemají potřebu se mi svěřovat a to je fajn, nemusím nic řešit. Navíc to, že se nemusím zajímat o druhé hladí mé egocentrické JÁ.

Zoufalá nána čekající na sms od pana Božského

17. května 2014 v 20:32 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Mráčky, mráčky! Snažím se nějak zabavit. Brečím nad seriálem a namlouvám si, že se mi snad uleví. Deprimované já se vrací, nějak přešla euforie. Svěřovat si s bývalým navzájem svoje problémy není až tak super, jak jsem čekala. No, alespoň vím, že jsem neudělala chybu, když jsem ho nechala. Přestávám chápat lidi. Chápala jsem je snad někdy? Věci, vztahy, co měly trvat věčně, už asi nejsou. Nebo jsou, ale drží je už poslední nitka té obří pavučiny přátelství. Přece to takhle nejde. Měla bych snad bojovat? A proč bych vůbec měla bojovat ? Já tady jsem pořád, ale ta osoba ne. To bude ta chyba. Já tady jsem pořád, ale asi mám být jinde.

OD TÉ DOBY UBĚHLO UŽ 15 LET

14. května 2014 v 11:23 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Nevím jaké to bylo, když mi bylo pět, ale s určitostí vím, jaké to nebylo. Jediné problémy, co jsem nejspíš zažívala byly Proč nemůžu zůstat venku déle? Proč nemůžu jít dál než kousek od baráku? Když už konečně bude oběd a Proč už musím jít spát?
Dala bych cokoliv abych tu dobu mohla vrátit, abych se třeba mohla v životě rozhodnout jinak. Když mi bylo pět, netrápily mě problémy s komplexy méněcennosti, netrápil mě fakt, že můžu přijít lusknutím prstu o člověka, které mám nejspíš opravdu moc ráda. Netrápilo mě téměř nic. A i když mi to tehdy připadalo důležité, nebylo.

DRUNK IN LOVE

12. května 2014 v 18:14 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Chvilku trvá než si nastavím židli a najdu na youtubu něco co by vyhovovalo mému dnešnímu rozpoložení. My milkshake brings all the boys to the yard. Celé odpoledne se chystám něco napsat na blog. Kroužím tady nad článkem sice už týden, ale než se dokopu a vůbec ze sebe něco vyplodím, to stojí hodně úsilí a taky hlavně musím odhodit lenost.
Za těch 10 dní se toho událo - vlastně ani nevím jestli moc nebo málo. V pondělí jsem psala zápočet z latiny. No uvidíme, o víkendu jsem se samozřejmě nemohla soustředit, tak snad mě zachránil oto, že jsem měla latinu už na střední. Odpoledne jsme v přípravě léčiv dělali, že něco děláme a pak jsme vytáhli dort a zbaštili ho. Naprosto dokonalý čoko-malinový dort.

I see the clouds, and yes i'm ready

2. května 2014 v 9:58 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

keep my feet, don't let me falter, rain down

Jde na mě jaro. Cítím se šťastná. Milka darovaná z lásky už heřeje můj žaludek a origami labuť z účtenky z pizzerie na mě kouká z poličky u počítače. Krásněji strávené jarní odpoledne jsem už nezažila věčnost (roky), možná to byl dokonce nejkrasnějí strávený 1. máj v celém mém životě. Dobře, dobře, už dost, protože jak znám Murphyho zákon, něco se zajisté posere.
Dostala jsem nabídku na pohovor. Už jsem ani nedoufala, ale stále nedoufám, že to výjde, ale nebudu jen sedět a litovat se, ale půjdu do toho s plným nasazením, s úsměvem a budu se bít! Good luck, Domčo! Jak trapné přát si sama sobě. O to horší je, že i sama sebe plácám po rameni.
Pročítala jsem si články u svých oblíbených blogerů a velice mě zaujal článek u Yominis TADY, doporučuji přečíst, stojí za to! Je to hlavně pro všechny, které už štve rozmazávání sebevraždy Džambulky!
Óoooo prokrastinace! Ty mocná čarodějko! Zase na všechno prdím a nestíhám, ale jsem tak Happy, že mi to ani nevadí.