Březen 2014

30. den - tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc

31. března 2014 v 19:26 | zoufalá nána hledající pana Božského
Tamtadadá! Poslední článek mé roční výzvy. Konečně jsem u konce a můžu se naplno věnovat i něčemu jinému. Říkala jsem, že poslední článek téhle výzvy bude propojen s přechozím http://guess-what.blog.cz/1403/29-den-tve-cile-na-pristich-30-dni, bude to krásně navazovat.
A JAKÝ BYL ÚSPĚCH MÝCH CÍLŮ Z MINULÉHO MĚSÍCE? ÚSPĚŠNOST 60%!

Najít si jinou výzvu, jako náhradu za tuhle ukončenou

Překvapivě jsem toto předsevzetí splnila, našla jsem a dokonce už jsme napsala 1. článek! http://guess-what.blog.cz/1403/psaci-vyzva. Je složitější než její přechůdkyně, bude mi trvat 100 let než jí splním, ale času dost!

Dočíst 1. díl Game of thrones

Výborně, i tento cíl jsem splnila a už jsem dokonce v první kapitole 2. dílu (Střet králů) a musím říct, že mě to vážně chytlo. Nemusím ani doufat, díky seriálu vím, že 2. knížka bude stejně dobrá jako ta první.

Začít dělat herbář

Překvapivě i to jsem o víkendu začala! Už mám asi 8 kytek. No nejsem dokonalá? Už mi jich chybí jen 12!!! Sice je to hodně a vůbec se mi do toho nechce, ale to zvládnu. Takže pokud máte někdo doma herbář, zašlete mi ho prosím na adresu: Lemra Lína, Prokrastinační 1, Lemrov 000 01!

Naučit se farmaceutické názvy

Upppps! Já to vlastně měla umět co? Nevadí! Jsou důležitější věci na světě!

Najít si brigádu

Snaha byla, spousta propocených triček, milión poslaných životopisů, podlézání a 500 000 000 registrací. Ale nevzdávám to, přece nemůžu mít pořád smůlu, no ne?

Genialita je jedno procento inspirace a devadesát devět procent potu. Thomas Alva Edison

28. března 2014 v 20:58 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

HERBARIUM, DOE, PRIDE

Už nějakou tu dobu jsem na sebe nebyla tak pyšná jako v pondělí. Přes víkend jsem se učila na farmakologii, kterou jsem na poprvé nedala, co jsem zapomněla, jsem si zopakovala v autobuse a tramvaji a v celkem klidném stavu jsem dorazila do školy. Moje ,,oblíbená" spolusedcí se mě zeptala svojí typickou větou: ,, Umíš?" A já s pocitem, že to umím jsem se usmála a řekla: ,,Moc ne." Jasně, lhala jsem, ale lepší když je překvapena výsledkem. Nabídla mi tahák, ale já jen řekla, že ho nechci, napíšu prostě to co umím a uvidíme.
Otázky byly lehké, nechápala jsem, proč jsem to na první pokus nedala, no i když je fakt, že jsem se to v podstatě neučila. Výsledek jsem měla na e-mailu ještě ten den. ONE! ONE! ONE! I am so proud of myself!
Rozhodla jsem se, že dneska napůjdu do školy a udělala jsem si ,,volno". Ráno jsem vstala docela brzo, protože mě vzbudil bratr, který samozřejmě do školy šel. Udělala jsem si snídani, uvařila kafe, podívala se na televizi a potom jsem se pustila do úklidu. Uklidila jsem celý byt, byla jsem na sebe celkem pyšná, že jsem se nemusela ani moc přemlouvat. (Potěšil mě fakt, že první co řekla máma, když vešla do bytu bylo: ,,Hmmm, tady to voní čistotou.") Udělala jsem si oběd a sedla k přepisování zápisů a jako kulisu jsem měla puštěnou 3. řadu Game of thrones. Musím se na to podívat znovu, abych měla pečlivou přípravu před premiérou 4. řady.
H. se vrátil na víkend z Olomouce, tak jsme šli odpoledne i s N. na procházku. Samozřejmě jsem konečně měla příežitost nasbírat pár kousků do herbáře. A už jich mám sedm z dvaceti! Na to, že pořádné jaro ještě nezačalo to je slušný úlovek. I když narcis mě stál málem infarkt. Šli jsme totiž kolem nějakého pozemku a H. tam zahlédl narcisy. Řekl mi, ať pro ně velzu. Musela jsem se prodírat menšími křovinami, ale podařilo se mi 3 ukořistit. Najendou slyším H. jak kičí: ,,Domina utíkej!" Řekla jsem si, že je se mnou amén, že nás určitě někdo nachytal, ale najednou jsem uslyšela dusot po zvhlé půdě. Ztuhla mi krev v žilách. PES! Určitě to je pes co si por mě běží! Je po mě! Co teď? Utíkat? Ale kam!? Najednou kolem mě proběhla srna. Myslela jsem, že mi vyletí srdce. Taková potvůrka a tak mě vylekala. H. s N. údajně čekali, že budu křičet, ale na to jsem v tu chvíli neměla ani pomyšlení.

Write a short autobiography (WRITING CHALLENGE #1)

26. března 2014 v 15:00 | zoufalá nána hledající pana Božského |  writing
Můj život začal jednoho prosincového dopoledne, přesněji první prosincový den někdy před dvaceti lety. Vzali mi mé klidné prostředí a uvedli mě do šrumu okolního světa, který jsem si díky bohu začala uvědomovat až někdy kolem 2. roku života.
Nebyla jsem hloupé dítě a tak mě bez okolků vzali v třetím roce mého života do školky, kde jsem překvapivě strávila šťatné čtyři roky. (Čtyři roky, protože jsem prosincová a - no vlastně nechápu ten jejich systém, ale musela jsem jít o rok později, čehož vůbec nelituju!) Už ve školce jsem potkala spoustu přátel, ale koho by napadlo, že jeden z nich se mnou zůstane minimálně dalších 16 let?
S nástupem do první třídy se mi stejně jako každému dítěti obrátil život naaruby. Nesnášela jsem domácí úkoly a nejeden jsem obrečela. S odstupem času se to začalo zlepšovat. V téhle své životní fázi jsem také ve školních lavicích potkala osoby, které i nadále ovlivňují můj život.
Když se podívám zpětně, tak i přes to, že povinná školní docházka trvá devět let, mě to teď připadá jako malinká část mého života. Byly to lásky na které sice vzpomínám, ale nechápu je. Byla to přátelství, která se tříštila a zase slepovala.
Život šel dál, domácí úkoly jsem oplakávala čím dál tím méně a najednou tady volba střední školy. Volba jasná - zdravotnické lyceum, zdravotnický asistent, obchodní akademie. Pláč štěstí a dopis s přijetím na zdravotní školu. První chyba mého života. S nadšením, že budu pomáhat lidem a můj život bude mít smysl jsem vstoupila do nové školy. Naivita mě zadupala velice hluboko do země a růžové brýle mi byly strženy okamžitě po zavedení mé maličkosti do praxe. Už po prvních pár týdnech jsem pochopila, že tohle dělat nemůžu. A tak jsem protrpěla další dva roky, šťastnější ve škole, když jsem se mohla učit, než s lidma na praxi.
Uteklo to jako voda, naštěstí. Maturita - zvládnuta! Konečně vysvobození. A přišla další volba a té zatím nelituju. Co po střední škole? Podala jsem si tedy 4 přihlášky. Dvě z nich byly na sestru (to byl jeden z mnoha katastrofických scénařů) a další na farmaceutického asistenta a na radiologického asistenta. Radiologie byla už rok můj sen, ale sny se prostě někdy neplní, nevadí. Jsem ráda, že jsem tam kde jsem.
Když jsem tedy nemohla splnit si svůj radiologický sen, splnila jsem si jíný. Výlet do Anglie - prozatím to byla nejdále od domova. Next station is Scotland (maybe)!

To by byl krátký popis mého, prozatím, krátkého života. Snažím se ho udělat lepším - najít si někoho kdo mě bude milovat tak praštrěnoua ošklivou jako jsem, snažím se najít práci a ráda bych co nejdřív dostudovala.

Inspirativní writing challenge

24. března 2014 v 17:07 | zoufalá nána hledající pana Božského |  writing
Moje předchozí výzva je už téměř u konce, chybí mi už jen jedna opověď (30. den - tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc), ale s tou jsme se rozhodla počkat, protože mám v plánu příští měsíc navázat na cíly, co jsme si dala na tento měsíc, čili ten článek dá odpověď, zda jsem cíly splnila či ne.
Ovšem když jsem četla téma týdne (tentokrát se mi zase moc nelíbí), narazila jsem na pro mě doposud neznámou challenge. Moc se mi to líbilo a i když to bude trochu náročnější, určitě to stojí za to to zkusit!

writting + challenge = WRITING CHALLENGE

Myslím, že tato challenge je dobrá hlavně v tom, že mi na delší dobu zase nedojde inspirace k psaní. A i když nemám teď moc času, na tohle si alespoň jednou týdně čas udělám. Děkuji tedy blogu, jehož jméno jsem zapomněla a z něhož jsem toto okopírovala, za inspiraci.

Mám erotickou peněženku, kdykoliv jí otevřu pi** vidím!

22. března 2014 v 14:43 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

tattoo, job, happy

Poslední dobou si opět pohrávám s myšlenkou na tetování. Původně jsme si říkala, že ještě pár let vydržím a pokud se mi bude stále líbit stejný motiv, tak si ho nechám vytetovat, ale nevím jestli to vydržím. A taky jsem dost na vážkách. Ale všechno zastíní to, když si představím krásné ptáčky vytetované na zápěstí.
Do hledání brigády jsme se teď pustila s obrovskou vervou, registrovala jsem se na pár stránkách a nabízím úklid bytů, péči o potomstvo či dokonce i o seniory. Doučování angličtiny a chemie pro zákaldní školy. Cokoliv co mi bude nabídnuto beru v mžiku! Můj stav peněženky je skutečně žalostný. Je v ní jen vzduchoprázdno. A bohužel se v závislosti na mých financích musím dost omezovat. Strašně jsem chtěla na ples, na který jsem kvůli prázdnotě peněženky jít nemohla. Taky jsem konečně našla levnou čtečku knížek, ale stejná situace. Nemluvě že s jarem přichází i období oslav narozenin všech mých přátel.

Snad něco podobného?


Dekorace ,,lapající" abstraktní pojem

17. března 2014 v 19:08 | zoufalá nána hledající pana Božského
Jednou bych chtěla vymyslet pravý lapač snů. Ne takový, jaký si každý z náš představí hned, jak ten název uslyší, ale takový, který zachytí všechny mé sny, analyzuje je a ty nejlepší uloží (na paměťovou kartu???) . Potom si můžu pomocí tlačítka vybrat jestli chci, aby se sny splnily nebo ne. To by byla nádhera! A jak naivní to je. Vsadím se, že kdybych ten pravý lapač skutečně vytvořila, hned bych měla spoustu zájemců, kteří by mi za něj ruce uthly.
Já vlastně ani na typický lapač snů nevěřím. Jako racionalista pohlížím na sny jako na něco, co se ve spánku odehrává v našem podvědomí. Není možné, aby lapač zachytával něco ,,abstraktního", navíc něco, co se ani nepohybuje vzduchem, ale žije to v naší hlavě. Ovšem jako dekorace je to úžasné.
Věřím ovšem, že někomu to už z principu pomáhá. Když se nad člověkem houpe kroužek propletený pavučinami a peřím, uklidňuje to a pokud v něj člověk opravdu věří, myslím, že to dodává vnitřní klid.
Já bych si lapač snů pověsila jen proto, že mi ve zdi vysí hřebík a já nemám na něj co pověsit. Takže pokud mi někdo dá lapač snů, ráda si ho pověsím.


Autobusové ohlušující ticho

15. března 2014 v 15:41 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Na začátku týdne jsem si přečetla zadání tématu týdne a nic mě na ,,Ohlušující ticho" nenapadalo. Klikla jsem na Nový článek a rozhodla se, že se opět (jako vždy) na TT vykašlu. U mě to není žádná novinka. Téma blogem.cz určené mě naposledy nadchlo před rokem, takže to vždycky přejdu jen s lehkou ignorací.
Nastoupím do autobusu, rozednívá se a já mířím do školy. První co udělám je, že si sednu na své obvyklé místo a vytáhnu sluchátka. Nevím jak to v kapse dělají, ale zamotají se a propletou jako had. Když se mi ten hlavolam těžší než rubikova kostka nebo ježek v kleci podaří rozmotat, zapnu si jeden ze svých oblíbených songů a snažím se přehrát to ticho ve skoro prázdném autobuse. Každý je znavený, čte si nebo jen tak kouká do blba z okna.
Povětšinou si nikdo s nikým nepovídá a to je dobře. Ale přesto je to ticho občas trochu depresivní a rušivější než jakýkoliv kravál.
Cesta zpátky je úplným opakem ranního cestování - autobus přeplněný. Teď si povídá každý s každým a já nepotřebuju slyšet problémy všech, nejsem přece Bůh. Nezbývá mi tedy nic jiného, opět použiju svou zbraň. - Vytáhnu sluchátka, které se mě opět pokouší potrápit svým zapletením, ovšem i v tomto případě je porážím a rozplétám, dneska už je to 2:0 pro mě! Zapnu hudbu a teprve teď přestávám slyšet okolní hlasy. Ach, takové ticho. Ohlušující ticho!

29. den - tvé cíle na příštích 30 dní

12. března 2014 v 19:49 | zoufalá nána hledající pana Božského

Najít si jinou výzvu, jako náhradu za tuhle ukončenou

Jelikož je tohle předposlední článek mé ,,30-ti denní" výzvy, která nakonec trvala víc jak rok, musím si najít náhradu. Tu možná stihnu do roka a do dne.

Dočíst 1. díl Game of thrones

Nemám vůbec čas, chybí mi sice už necelých 300 stránek, ale prostě nemám kdy číst. Snad už se mi poštěstí a dočtu to.

Začít dělat herbář

Potřebuju 20 léčebných bylin. Nerozeznám pampelišku od kopretiny, takže to bude celkem výzva. Navíc se mi do toho vůbec, ale vůbec nechce. Jestli máte nějaký tip na nějakou bylinu, tak dejte vědět.

Naučit se farmaceutické názvy

S Oleum jecoris aselli si asi celou praxi nevystačím, takže se to budu muset všechno doučit. Všechno, ale úplně všechno a musím si vylepšit průměr v Přípravě léčiv.

Najít si brigádu

Tak snad se poštěstí, ale bude to běh na dlouhou trať, kde mě asi tak vezmou jenom na víkendy?

Co uchovává můj archív aneb putování do pravěku

5. března 2014 v 19:58 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Při upravovování pár maličkostí tady na blogu (přesouvání článků do jiných rubrik, upravování archívu) mě napadlo zabrousit do starých článků a něco málo si přečíst. Když už jsem si tedy četla příspěvky, které tady jsou už nějaký ten pátek, tak mě napadlo, že bych si mohla vypsat nějaké zajímavé uryvky.

,,A. ještě spí, jsem zvědavá jestli ještě dýchá , kopat jámu jí ale nebudu, na to jsem moc líná, měla si jí vykopat než sem šla. Hledám lopatu a igelit."

Na tohle si CELKEM dobře pamatuju. Bylo to o prázdninách 2012, když naši odjeli na dovolenou. Měla jsem trochu ,,depku", tak jsem pozvala kamarádky, abychom zapily žal. Vlastně to dopadlo dobře a A. odešla domu po svých.

,,Musela jsem jít do obchodu. Včera už jsem olizovala dvířka od lednice, tak to potřebovalo doplnit zásoby. Začínám se podobat mé matce, věčně stojím u regálů a hledám levnější variantu toho, co právě držím v ruce."

Óo ano, od roku 2012 jsem se stále nezměnila, stále hledám ty levnější produkty. I když je pravda, že se občas rozšoupnu. Ale tak to si ve své tíživé finanční situaci nemůžu dovolit moc často. (Bacha! Ve škole si dávám to dražší kafe!)

,,Říkala jsem, že bych vrátila ty společné chvíle, kdy mi bylo fajn, ale ne, teď už ne. Teď bych to vrátila jedině v případě, že bych tě mohla shodit pod kola aut."

Chybí mi, ale to co jsme řekla před téměř 2 rokama stále platí. Jenom se podívám na ten jeho obličej, vzpomenu si co provedl a nejspíš mu ani nedošlo, jak moc mi ublížil, nejhorší je, že je mu to asi stejnak jedno.

#28 - něco, co ti schází

4. března 2014 v 19:15 | zoufalá nána hledající pana Božského
Po hrozně dlouhé době téma, které se mi neskutečně dobře píše. Stačilo pohledět na dnešní téma a už mi naskakovalo tolik hesel v hlavě, že jsme si je musela nejdříve sepsat, abych pak nesztratila slinu. Tak už jen dvě výzvy a jsem na konci!

ČAS

Když jsme si přečetla název dnešní výzvy, tak čas byl první co mě napadlo. Čím víc ,,rostu" tím mi volného času stále ubývá a ubývá. Příjdu domů, unavená a už nemám na nic chuť, ani náladu. Ráda bych si lehla a četla knihu, ale ani to už nemám chuť. Jediný volný čas mám při cestě autobusem a těch pár minut doma před spaním. Den je tak krátký, ale zároveň tak dlouhý.

LÁSKA

Chybí mi někdo, koho bych mohla obejmout. Chybí mi někdo, s kým bych mohla být šťastná. Mít s kým se smát a někdy si pobrečet, mít s kým se procházet a nebo prostě jen tak lenošit.

DĚTSTVÍ

Uteklo to strašně rychle, chybí mi ta bezstarostnost, jediná povinnost byla jít na 8 do školy a v 1 se vrátit, potom si udělat úkol a do večera být ven a hrát si na zlé čarodějnice nebo jen tak s holkama na dece, stavět si ,,bunkry", lézt po stromech a válet se ve špíně.

PENÍZE

Ráda bych měla alespoň nějaký malý příjem, ale bohužel to asi není ani možné, mám jen něco málo času o víkendu a jestli najdu místo, kde jim stačí že přídju jen 2 dny v týdnu, budu moc ráda.

PŘÁTELE

Všichni se rozutekli a ačkoliv jezdí domů na víkend, téměř je nevídám. Poslední kdo mi zbyl je má dobrá kamarádka, která v rámci výměnného pobytu jede na půl roku do Německa. Co já tady tak samotinká budu dělat?