Únor 2014

Domeček, který stojí jen na párátku

28. února 2014 v 22:38 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Jako by můj svět byl domeček, který stojí jen na párátku. Netuším, jak dlouho to párátko ten nápor vydrží, ale určitě né moc dlouho. Jen na té malé tyčce vrávorá. Každé ráno přemýšlím jestli vůbec vstát, když se přinutím, tak pak v tramvaji přemýšlím, jestli vystoupit, jestli to co dělám má nějaký smysl a někam mě to dostane. Cítím se totálně vyčerpaná, jak fyzicky tak psychicky. Obzvláště psychicky. Jediné co mi pomáhá je se občas uzavřít do svého světa.
Poslední dny, vlastně týdny mi dost splývají. Do školy chodím za tmy a za tmy se taky vracím, znavená a znechucená z dalšího odporného dne. Ovšem rozmanitost těmto dnům nechybí, pokaždé mě nasere někdo jiný. Příjde mi, že když si myslím, že něco zvládám, tak příjde někdo, kdo mi to vyvrátí a docela nevybíravými způsoby.
Včera vedle mě v autobuse seděla nějaká bláznivá ženská, čekám, že tak do měsíce si to samé budou myslet i o mě. Prostě budu jezdit MHD a mumlat nesrozumitelné věci, kterým rozumím jen já a ti lidi v mé hlavy. Jinak to nevidím.
Dneska jsem si řekla, že si od všeho odpočinu, nebudu na nic myslet, prostě si lehnu a budu čumět na všechny ty filmy a seriály co už mám pár týdnů v plánu stihnout,ale není na ně čas, bohužel nevyšlo. Nestačila jsem si ani po příchodu domů odložit věci a už mě šíleně aktivní maminka naháněla s kýblem a hadrem ať umyju okna, utřu prach, vysaju, vytřu, uklidím koupelnu a chodbu. Za 3 hodiny jsem to zvládla. Totálně vyčerpaná a už rozhodnutá o nic nedělat až do rána, jsem si sedla k novému dílu The Big Band Theory, ale nebyla bych to já, abych nezačla vymýšlet blbosti. Abych toho o víkendu neměla tolik, tak hned po TBBT jsem si začla dělat protokoly do farmakobotaniky. Protože jsem s odevzdáním trochu pozadu. Ovšem do pokoje vtrha maminka s nápadem, že si celá rodina zajdeme do pizzerie. Nemůžu říct, že bych to neuvítala, měla jsme hlad, taky jsem mohla na chvíli zapomenout na školu, ale zase mě to odloudilo od mého původního plánu, dodělat protokoly a pak čumět na filmy. Tak jsme tedy zašli do pizzerie. (Mimochodem pizza byla vynikající!) Po příchodu jsme se raději pustila do těch protokolů, nakreslila pár obrázků, vytiskla zápisy do anatomie, farmakologie a udělala si pár poznámek k testu z angličtiny. POTŘEBUJU DOKTORA! Asi vážně magořím, taky kdo by blbnul tajhle při pátku, no do toho mumlání v MHD už nemám daleko.

Dělaní, že se učím anatomii a při tom má kapska skýtá úkryt pro taháček.

#26 - Jaký typ lidí tě přitahuje

16. února 2014 v 16:10 | zoufalá nána hledající pana Božského
Tenhle článek bude dosti k přemýšlení, protože u mužů vzato, mám svůj typ, ale jaké typy lidí mě celkově přitahují? Dávám hodně na první dojem, takže aby mě ten člověk k sobě nějak přitáhl, musí udělat dobrý první dojem. musím přiznat, že v jistém ohledu tady za jistých okolností funguje i Haló efekt. Když mi někdo řekne, že ten člověk je fajn, tak povětšinou na mě tak i působí, pokud ho ovšem slyším od někoho nějakou kritiku, okamžitě na dotyčném nalézám chyby.
Přitahují mě lidé s křivými nosy, lidé už na první pohled inteligentní, ale přesto ne nafoukaní. Přitahují mě lidi hodní, i když já sama se považuju za mrchu. Přitahují mě lidi, kteří se na mě nedívají tím svým pohrdavým pohledem, protože jsem jiná. Přitahují mě Britové, protože mi přijdou všichni nehorázní gentlemani i když to tak třeba není. Přitahují mě lidé v košilích nebo kabátech a s brýlemi. Přitahují mě lidi, co zůstavají při zemi, ale nebojí se snít.
(od věci - při přečtení zadání tématu mě ihned napadl Gatsby, protože každého přitahoval)

#25 - někdo, kdo tě fascinuje, a proč

15. února 2014 v 13:45 | zoufalá nána hledající pana Božského
Po více než dvou měsících jsem konečně porazila lenost a rozhodla se pokračovat. Ačkoli nechápu, jak někomu může například 30 denní výzva trvat ROK! To je neskutečné a nebýt ten někdo, tak tomu snad ani nevěřím. Stane se zázrak, jestli tohle ještě někdo bude číst, snad v jiné dimenzi.

Začala bych tím, že mě fascinuje spousta lidí, věcí a skutků, tak to vezmu po pořadě. Vyzdvihla bych inteligenci, fascinuje mě inteligence. Chtěla bych mít IQ minimálně 6 000 (jako 6 000 učitelů tělocviku), chtěla bych vědět odpověď na každou otázku a upřímně, asi bych to zneužila a snažila bych si podvolit lidstvo. Všichni by mi sloužili, protože já bych byla INTELIGENTNÍ, NEJINTELIGENTNĚJŠÍ. Možná kdybych byla tak super, zjistila bych, že podvolit si lidstvo nemá smysl, ale to nevím, to zjistím, až ukradnu mozky nejchytřejším lidem světa. Muhehehe
Dále mě fascinuje totální debilita některých lidí. Když už jsem hloupá až na půdu, nedávám to najevo. I když, hloupí lidé za to nemůžou, to vím z vlastní zkušenosti.
Fascinují mě a zároveň skládám obdiv tvůrcům seriálů. Nechápu, jak mohou stále sršit nápady, i když uznávám, že v závislosti na délce seriálu povětšinou klesá i kvalita seriálu.
Fascinují mě vědci, objevitelé, badatelé a všechno čím já nikdy nebudu. Fascinuje mě rozmanitost přírody, lidí a života.