Říjen 2013

Liebster Blog Award

31. října 2013 v 17:53 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Princip je jednoduchý. Byla jsem nominovaná u Yominis na blogu a teď je přede mnou nelehký úkol. Musím odpovědět na 10 otázek a dalších 10 vymyslet a poslat je dál, dalším 5 blogomaniakům. (Tolik nevymyslím, protože blogy, které navštěvuji, už toto dělaly.)

Tak tedy otázky:
1. Pamatuješ si ještě svoji první dětskou lásku? Jak jste se poznali?
Jistěže pamatuji, do dnes je to můj nejlepší kamarád. A jak jsme se poznali? No jednoduše ve školce.
2. Představ si, že se najednou ocitneš ve středověku a nejen to, jsi navíc rytíř (tedy muž) v plné zbroji. Co bude první věc, kterou uděláš?
Cože, já budu rytíř v úplné zbroji? Tak přece sundám kalhoty a obhlídnu to :D !
3. Kdyby ses měla přirovnat k nějaké knižní postavě, které by to byla a proč?
Karel Kopfrkingl (Spalovač mrtvol), protože jsem asi taky magor.
4. Jaká je tvoje nejranější vzpomínka z dětství?
Nejspíše ta, jak jsem večer vstávala z postele, protože se mi přece ještě nechtělo spát, mamí!
5. Co tě vedlo k tomu založit blog a ví tvoje okolí o jeho existenci?
Jo ví, jen nejlepší přátelé. Vedla mě k tomu nuda a dál ho provozuju pro to, že se ho nedokážu vzdát.
6. Jaká byla ta nejbizardnější věc, co se ti kdy stala?
Narodila jsme se.
7. Jaké věci si sama na sobě nejvíc vážíš? A kterou naopak nesnášíš?
Vážím si toho, že jsem zatím dokázala v tomhle světě přežít. A jakou věc na sobě nesnáším? Pohled do zrcadla.
8. Existuje něco, co ti vždycky zaručeně zvedne náladu? A co naopak zkazí?
Náladu mi zvedne den volna a zkazí mi ho vstávání do školy.
9. Objeví se džin a slíbí ti 3 přání. Co by sis přála? A ne, víc přání nefunguje.
Ideálního chlapa, pár (desítek)miliónů na účet a kapku zdraví do láhvičky.
10. Kdyby sis měla vybrat mezi reinkarnací do křečka, lenochoda nebo indického slona, co by sis vybrala? A proč?
Do lenochoda, mohla ybch pak hrát v reklamě na staropramen. A to je prostě cool.

Polovina úkolu splněna, teď trochu zahloubat, zadloubat a vymyslet otázky.
Nominuji Jimmy, Aliu a kohokoliv kdo čirou náhodou navštíví můj blog.

  1. Jak podle tebe vypadá ideální partner?
  2. Jakých je 5 věcí, které jsou pro tebe v životě nejdůležitější?
  3. Jakou věc máš teď nejblíže poruce?
  4. Dokázal/a by jsi jen tak z fleku smazat svůj blog?
  5. Co si myslíš o životě v České republice? A chtěla bys žít jinde?
  6. Máš nějaké úchylky? Jaké?
  7. Chtěl/a bys být kosmonautem/kou?
  8. Uvízl/a jsi na pustém ostrově se svím přítelem. Je tam jen písek, malinká jeskyně na úkryt a pár kusů dřeva. Na celém ostrově není žádné ovoce a nemůžeš chytit žádné ryby ani jinou mořskou havěť. Snědl/a by jsi svého přítele?
  9. Koupil/a sis někdy něco a pak litoval/a?
  10. Chtěl/a bys být medvídkem?

Be-fe-le-me-pe-se-ve-ze

27. října 2013 v 10:34 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Dlouho jsem nenapsala, protože sjem nevěděla o čem. V mém životě se vlastně nic zvláštního neděje. Lidé odcházejí, přicházejí, snaží se mě vytočit. Občas si zadepkařím, za chvíli mě to přejde a na všechny seru, ať si dělají co chtějí. Pociťuji zklamání od lidí, od kterých bych to (ne)čekala. Tak mi nezbývá nic jiného, než pohroužit se do vlastního světa. Koukám ve volnu na dva a půl chalapa, zklamaná Charlieho smrtí nebo občas někoho přehraju v kartách.
Pořád nějaké testy, u je ani nevnímám, prostě mechanicky příjdu, něco napíšu a modlím se, aby to nějak dopadlo. V pátek jsem to vzdala a ani nešla. Abych dvě hodiny cestovala jen pro to, abych 45 minut poslouchala chemii a pak hodinu čekala na psychologii, kde pořád jen relaxujeme, tak to se můžu zrelaxovat doma.
Raději jsme se pustila do úklidu, který trval nečekaně dlouho. Odvolila jsem a pokračovala v mém koukání Iron mana 2 a Avangers. Konečně jsem je dokoukala.
Dočetla jsem DaVinci´s code a dokonce dokoukala i film. Ještě dokoukat Andělé a démoni a snad si někdy přečíst i knihu.
Chystám se zase napsat nějaký volnomyšlenkářský text, bylo by super, kdyby mě p o dlouhé době inspirovalo téma týdne, ale za posledních x měsíců, se mi žádné z těch témat nelíbí. Uvítala bych nějaký nápad. Nejlepší je nad tím přemýšlet za deště za oknem autobusu se sluchátky v uších. Taky bych už ráda dokončila 30 denní výzvu, snad do konce roku. Ale bude se mi po ní stýskat, snad jí někdy třeba něčím doplním.

Život je svině. Nakonec všichni chcípneme a je z nás krve jak z vola.


#23 - 5 věcí, které jako první vyhrabeš v kabelce

18. října 2013 v 16:48 | zoufalá nána hledající pana Božského
Několika měsíční čekání se vyplatilo. Nemohla jsme se dočkat, kdy dojdu k tomuto nenáročnému tématu mého 30DENNÍHO ZVRACENÍ, zvrhlého na několik měsíců. Nejdříve mě napadlo, že to prostě sepíšu, okomentuju a čágo bélo. Ale vzhledem k tomu, že musím využít a zneužít nový foťák, tak jsme se rozhodla nejen komentovat, ale také názorně ukázat.
Jsem typická žena. Jako každá nemůžu nikdy nic najít ani v té nejmenší kabelečce, i kdyby měla třeba 1x1cm. Vždycky mám hromadu věcí, které snad ani nikdy nepoužiju, ale co kdyby náhodou? Nikdy nevíte co se může stát. A kdyby to šlo, nosím si s sebou snad všechno možné i nemožné, ale většinou mě omezuje hmotnost kabelky/tašky, kterou prostě musím vláčet a nebo nedostatek prostoru uvnitř.
Kabelky jsou moje závislost, dvě krabice už mi pomalu nestačí. Většinu mám babiččin handmade, některé jsme si i sama navrhovala, ale i na některých nakoupených kousků jsem fakt pyšná. Třeba na tu minikabelečku, kterou jsem si koupila před Vánoci a je mou nejoblíbenější. Praktická, malá, lehká - prostě jen na mobil, peníze, doklady a klíče.

#22 - jak ses změnila za poslední 2 roky

15. října 2013 v 18:16 | zoufalá nána hledající pana Božského
Článek je součásti projektu, který se z třiceti dnů prodloužil na třičtvrtě roku.
Netuším co jak jsem se během dvou let změnila. Nejsem totální trotl, všímám si změn kolem sebe, ale jak se měním já, to nevím, nějak to jde - paradoxně - mimo mě.
Změnila jsem se, to snad nemůžu ani popírat, ale jak a do jaké míry? Jasně, udělala jsem si v životě pořádek, zjistila jsem o sobě spoustu věcí. Například, že nesnáším lidi, ale zároveň bez nich nemůžu žít. Naučila jsem se být zase o trochu samostatnější. Trochu jsem si upravila životní hodnoty. Změnila svůj pohled na několik lidí.
Je jasné, že změny nastanou, zvláště, když jsme se teď objevila v jiném prostředí než to, ve kterém jsem byla 4 roky (připadá mi o trochu lepší), snad se citím i trochu uvolněnější. Můžu jen říct, že mi nezmizel smysl pro humor, moje chuť všehno zkritizovat, má melancholie a žárlivost, můj smysl pro nepořádek a chaos a mé neustále obavy i z prkotin.
Já jsme jednoduše já, i kdybych byla úplně jiná. Jsem prostě taková jaká jsme a to se mění jak roční období.

I like work: it fascinates me. I can sit and look at it for hours.

11. října 2013 v 18:41 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Začínám o sobě pomalu, ale jistě pochybovat. Měla bych se opravdu začít učit, ono se to trochu hromadí, támhle anatomie, tam zas botanika, příprava léčiv, chemie, angličtina a já nevím co všechno.
Dnešní komentář učitelky k testu byl jasný : ,,jen tak tak 3". No teda lešpí než od spolusedící: ,, Za 3, ale jen proto, že jste takové tdrlo." - a to já neopsala ani větičku narozdíl od ní, nemluvě že čtvrtinu minimálně opsala ode mě. Asi si co nejdříve odsednu.
Pondělí bylo celkem v klidčku. V botanice jsme opět mikroskopovaly, měly jsme vymikroskopovat rozdíl mezi živočišnou buňkou a rostlinnou. Hmm, že by mi ta rostlinná neutíkala ze záběru na preparát?
Zbytek dnů byl normální. Šla jsem v úterý reklamovat flashku, za 6 hodin mi napsali, že si mám přijít pro novou. No, žádná změna, blbne mi pořád.
Včera jsem šla pro nový foťák, celá nadšená, takže zítra focení do kurzu. Taky jsem sikoupila pončo, které si přeju už strašně dlouho. Dneska se krásně hodilo, bylo teplo, tak jsem na sebe hodila jen triko a to pončo.
Asi si budu muset pořídit dalších 5 pepřáku, na nádraží se to těmi pochybnými tvory začíná jen hemžit.
Týden mi splynul do jednoho celku, vůbec nevím co, kdy a kde se stalo.
Miřte na měsíc. I když jej minete, skončíte mezi hvězdami.
Snaha něco se naučit.

prokrastinace = výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu, rizikový fenomén pro duševní zdraví

6. října 2013 v 8:25 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Chaos everywhere! Nic nestíhám a vlastně si za to můžu sama. Všechno odkládám na poslední chvíly a tak to pak dopadá, prostě katastrofa na entou. Ano, tenhle týden byl opravdu náročný.
V pondělí jsme měli na sedm farmaceutickou botaniku, ani za hovno jsme v tom mikroskopu nic neviděla. Takže o nějaké plazmolýze a deplazmolýze není ani řeč.
V úterý jsme konečně dostali zadání seminární práce, vybrala jsem si téma BIOTERORISMUS, otázka je, zda mi to téma nechá, no uvidíme.
Většinu času jsem strávila volnými hodinami, takže sem tam nejaké to učení farmaceutických synonym, ale spíše jsme je s holkama prokecaly.Téma jako nejoblíbenější reklamy, staré reklamy atp. Asi se spíše budu občas dívat o volných na Hannibala, protože jinak na to nemám čas. Do knihovny jsem to samozřejmě nestihla, přijela jsem domů circa o půl páté a to už měli zavřeno. Nemluvě o traumatikcém zážitku po cestě domů, kdy jsme potkala spolužačku ze zákaldní školy, které se nejspíš uvažování zastavilo někde ve školce. Její názory jsou horší, než nárory mého dvanáctiletého bratra. A ona má učit děti ve školce? Nesvěřila bych jí ani křečka! Želé na ni!
Ve středu jsem si řekla, že musím skočit do antikvariátu a koupit baterky do foťáku, samozřejmě mi do toho zase něco vlezlo, tak jsme se vybodla. Chvíli jsme se učila na angličtinu, ale asi jsem se měla učit o malinko víc, no uvidíme podle výsledku. Min úspěšnost je 70%, tak snad se mi to povedlo, alespoň tak.
Ve čtvrtek to bylo to samé, vykašlala jsem se na nějaké baterky a učila se ty odporná synonyma. Nelezlo to do hlavy. Ono ten test nejspíš asi dopadl tak jak se dalo očekávat, no vůbec nejsem na výsledek zvědavá, pro mě za mě, by ten test mohl někde upadnou v zapomnění.
V pátek jsem si napsala tedy písemku ze synonym, přežila hodinu chemie (pomalu se lepším) a přežila návštěvu knihovny s bývalou ředitelkou. Přišla na přednášku a řekla, že si dnes uděláme výjmečnou hodinu, uděláme si 15 minutovou procházku po Ostravě a zajdeme do knihovny. Nenapadlo nás s kamarádkou nic jiného, než naskočit na tramvaj a kašlat na nějakou procházku. Samozřejmě jsme úspěšně dorazily jako první. A za chvíli jely domů. Konečně jsme tedy koupila ty baterky a zašla do antikvariátu (neúspěch).
Když jsme přišla domů, s nadšením jsem vytáhla foťák a dala do něj baterky. Zapl se a chcípnul. To se snad může stát jenom mě! Ano, jenom mě, fakt.
Sobota byla taková pohodová. Uklidili jsme byt, já si udělala pár věcí do školy a zazvonil u mě C. Dali jsme si pohodovou procházku a zakotvili na jednom z našich oblíbených míst. Nakonec dorazila M. a trochu jsme zavzpomínali. Bylo to tak uklidňující, zároveň jiné.
Dorazila jsem k večeru, stáhla si Midsomer, který jsem nestihla a ještě napsala úkol do psycholy.
Morče se asi rozhodlo prostestovat, že jsme ho z chodby přestěhovali do pokoje, protože každé ráno v šest křičí o jídlo, ustavičně, i když už něco dostane. Brzy ho asi vyhodím na mrát. Je pomalu horší jak můj bratr.


#21 - jeden z tvých oblíbených pořadů

5. října 2013 v 11:23 | zoufalá nána hledající pana Božského
Na tohle téma jsem se celkem těšila. Přečetla jsem si zadání a hned jsem věděla co psát. A takhle by to mělo být pořád.
Někteří tomu říkají úchylka, jiní závislost. Já vášeň. Vždycky mě zajímala auta, možná se v nich nijak zvlášť nevyznám, ale prostě jsem jeich skrytý obdivovatel. K tomu mě přivedly 3 věci. Svět motorů, který pokaždé ukradnu taťkovi a pár stránek si přečtu. Dále Top Gear, jejich britský humor a vkus na auta mě dostává. A v neposlední řadě, můj nejoblíbenější pořad, má vášeň Kobra 11.
Ani nevím kdy to začlo a už vůbec nevím, jestli to někdy skončí, ale není možné, aby mi unikl jediný díl. Některé kamarádky se smějou, že ještě v osmdesáti budu slintat na obrazovku a nesmrtelný Semir bude ve svých 110 letech skákat po autech. Ehm, všechno je možné.
Musím uznat, že se občas za to stydím, když se mě někdo zeptá, jaké seriály sleduju, tak vyjmenuji všechny až na tohle ( a Vraždy v Midsomeru, protože když tohle řeknu, připadám si, jako by mi bylo padesát). Ale co už, někomu se přeci svěřit musím ne?
Navíc, každý máme nějakou tu úchylku. A kdo říká, že ne, tak jí tím tuplem má. A kdo říká, že nikdy Kobru neviděl, tak taky lže, protože kdo by neznal nesmrtelného Semira?
Moje skromná sbírka, při které jsme se nedávno radovala, protože se mi podařilo sehnat všechny díly, které byly zatím předabovány do CZ. Což je pro tuto chvíli něco kolem 239 dílů.

#20 - jak důležité je podle tebe vzdělání

2. října 2013 v 17:34 | zoufalá nána hledající pana Božského
Červenám se. Tuhle 30 denní výzvu jsme začala v lednu a můžu počítat jak chci, ale od ledna je to více než měsíc, takže jsem malilinko (ale opravdu jen malilinko) pozadu. No tak pusťme se do toho. Nevím proč, ale najednou sjem si vzpomněla na musculus sternocleidomastoideus. Takže vzdělání!
Ačkoliv dnes a denně nadávám na školu, vlastně jsem za ní ráda. Možná nejsem nejpilnější, nejchytřejší a nejlepší, ale snažím se věřit v sílu vzdělání.
Pro mě je vzdělání hodně. Dokonce, ač to zní odporně, jakmile zjistím, že nějaká osoba nemá třeba jen maturitu, hned zbystřím. Zajímá mě, proč tomu tak je. Nechtěl nebo nemohl?
Jistě, ještě donedávna se sice říkalo, že bez maturity je člověk nic, ale dnes už si lidé váží víc člověka pracovitého (homo makčenko), než člověka s třema titulama a s vůbec žádnou představou, jak to ve světě jobů chodí.
Vidím to i u svých přátel. Támhle zámečník a vedle něj Ing. Zámečník sice nezámečníčí, nýbrž dělá za pásem někde v továrně, ale naproti tomu pan Ing. nemá práci žádnou, protože ho nikde nevezmou bez praxe.
Takže co je dnes vzdělání? Prd. Ale pro mě je stále důležité.
Já mám asi co říkat. Před pár měsíci čerstvě odmaturovaná praktická sestra a teď bažantím na DiS. Každý nám tvrdí, jakou má farmacie budoucnost, ale stát se může všechno.
Zjistím že jsem šmatlavá a práce mi nepůjde. Zjistím, že nemám uplatnění. Zjistím že ta škola byla celá na prd. ... Ale to příjde až časem. A upřímně doufám, že nic z toho.