Září 2013

Světlý týden v už tak ponurém roce

30. září 2013 v 17:46 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

30.9.2013
London, photo, knee pain

Musím uznat, že se občas některý den, dokonce i týden celkem vyvede.
Ve čtvrtek jsem si dala s našima scuka nedaleko od školy a vyrazili jsme společně do cestovky (radynacesty.cz), konečně jsem si zarezervovala letenku a pobyt v Londýně. 16.11. odlétám. A korát jsme zvědavá, jestli se mi ty věci vlezou do pidi kufru.
Víkend byl takový normální, spíše nic nedělající. Teda, umyla jsem si okno, a udělala jsem cupcakes, které mimochodem byly úplně odporné. Nevím zda to bylo tím receptem, ale dělala jsem vše podle toho - přesto se mi zdrcl krém, byl sladký jak cicek a skoro se to nedalo jíst, no ale zmizely, snad je někdy systematicky a nenápadně nevyhazoval.
Přihlásila jsem se do online kurzu na stránce kurzyproradost.cz, Tajemství fotografie. Naivně doufám, že se naučím fotit, než pojedu do Londýna.
Včera mě pobolívalo koleno, ale říkala jsme si, že to nic není a rozchodím to. V noci při každém otočení jsme se bolestí probudila a ráno jsem vstávala jak 80 letá babička s artrózou a s umělou kyčlí. Nasadila jsme ortézu a donutila se jít do školy. Nejsem přece z cukru! Ale schody jsou můj nepřítel, chodila jsme po nich celý den jako Quassimodo.
Kde nepomůže ani Koňská mast ...


Autíčka, autíčka, proč si připadám jak z Marsu?

25. září 2013 v 17:57 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Podzim už je cítit nejen ve vzduchu. A podzimní únava jak by smet. Není divu, že jsme se teda v sobotu s holkama sebraly a užily si odpoledne tím, že jsme zaskočily do jedné kavarný, která má docela příhodný název - ,,Jen tak".
Musím říct, že za ten účet to stálo, skvělé Latté, lahodný koktejl a skvělá společnost. Bohužel v neděli mě čekaj návrat do reality - anatomie.
Učení jsem tak jemně proletěla, ale nějak mě to nebavilo, tak jsem se na to po chvíli vybodla, v pondělí taky a včera jsme stresovala, ale řekla jsem si, že to prostě do hlavy neleze tak s tím udělám velké prd.
Naštěstí to bylo celkem jednoduché. Nevím, jestli to mám naspané dobře, ale vzato kolem a kolem, bylo to primitivní.
Jsem asi mahgor, ale očekávám, kdy na e-mail příjdou témata seminární práce z Mikrobiologie a hygieny, už bych to ráda začla psát. Ale ono mě to přejde. Určitě.
Nebyla bych to já, abych u tohohle článku neposlochouchala opakování stále jedné písničky. Áchhh.
Dnešek byl celkem pohodový, když to porovnám ze včerejškem, kdy jsem odešla domů za tmy a téměř za tmy jsme se zase vracela.
Dnes jsme měla jen do půl jedné, takže leháro. Jen jsem si musela jet koupit ODIS a ujel mi autobus o 2 minuty. Čekat 40 minut na další nebo jít pěšky? Zvolila jsem 3 km procházku. A docela si myslím, že mi to prospělo. Vtlačila jsme špunty od sluchátek do uší a více méně vnímala jen své vlastní myšlenky. Snaha ujasnit si co vlastně chci je marná. Jsem přeci žena. Nevím co chci, ale budu řvát dokud to nedostanu.
Šla jsem po kraji cesty a říkala, že si připadám divně. Všichni kolem mě projížděli autem a já si to mašírovala všemožnými zkratkami. Byla jsme jako z jiné planety, měla jsem pocit, že na mě čumí milión očí, i víc.
Cítím se tak trochu sama.

LEVEL 26: NETVOR Z TEMNOT a LEVEL 26: PROROCTVÍ TEMNOTY - Duane Swierczynski, Anthony E. Zuiker

20. září 2013 v 19:46 | zoufalá nána hledající pana Božského |  books
Udělala jsem si trochu čas a konečně jsem přidala další četbu, která mě v poslední době naprosto pohltila. - Tyhle dvě knížky jsem četla asi přibližně před dvěmi měsíci, když jsem byla v Praze. Našla jsme je u babičky v knihovně, což mi vzhledem k povaze těchto knih vyrazilo dech. Jediná chybička těchto knih je, že nemůžu sehnat 3. díl. Doporučuji všem, kteří milují krimi.
Tato kniha mě zaujala už tím, že jí napsal muž, který píše scénaře ke Kriminálkám Miami, Las Vegas a NY. Vzhledem k tomu, že se na to občas podívám a baví mě to, tak jsem neváhala a pustila se do čtení. Pokud holdujete krimi a nebo se nebojíte perverzností a úchyláren čtěte dál.

OBSAH:
Pokud si dobře pamatuji, první díl začíná někde v Římě, kdy agent Steve Dark téměř chytí nestvůru (muže) kterému přezdívají Skřípal. Skřípala řadí do úrovně 26. Což je vlastně největší úroveň všech zločinců. Nejenomže je brutální, ale neštítí se ničeho. Je celý oblečený v bílém latexu a musím říct, že když jsme ho viděla ve videu (zapomněla jsem se zmínit že je to i digiromán). byla jsme krajně zděšená. Nedělá mu provblém masturbovat nad videem, kde vraždí ženu, které nadává do děvek apod.
Potom co Stevu Drakovi vyvraždí celou adoptivní rodinu, Steve odejde z elitní skupiny specialistů nna sériové vrahy. Za pár let je bohužel opět naverbován. Snaží se opět dostat Skřípala, už jen pro to, že si našel ženu, čekají dítě a Skřípal je ohrožuje. ( Dokonce znáslní Darkovu ženu).
Nebudu prozrazovat závěr, který mě nadmíru šokoval. Ale můžu jen prozradit, že se Stevovi narodí krásná dcera.

V druhém díle se Steve opět snaží žít normílním životem, ale opět mu v tom zabrání jeho nadřízení a taky další sériový vrah. Nemluvě o jeho paranoii, která se objevila již v prvním díle (oprávněně). Snaží se vypátrat sériového vraha(y), který vraždí podle tarotových karet. V tomto díle dokonce Darka podezírají z toho, že ON je ten sériový vrah. Jen proto, jakými traumaty si prošel.

Hodnocení:
Knihy se čtou samy. Jednou příjde den a já si je přečtu znovu a všechny tři díly. Našetřím si na ně a budu se k ním stále vracet. Je to poslední dobou nejlepší série knih, které jsme četla. 100% doporučuji všem, kteří mají možnost si to přečíst, protože ačkoliv budete chvíli Skřípalem znechuceni, něco vás bude táhnout dála budete chtít znát konec. Naprosto chytlavá kniha.
(Oblíbenou citatci z knih nemám, celá kniha je oblíbená.)

Deja Vu a pár slov k tomuhle týdnu

19. září 2013 v 19:03 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Jako už tradičně nevím, jak začít tento článek. Pro inspiraci jsem si pustila hudbu, zjišťuju, že bez ní to více méně už nejde. Takže Deja Vu .... come on Beyonce!
Připadá mi, že poslední týdny se odehrávají stejně. Ráno vstanu, sotva dojdu na záchod a do koupelny, dokonce někdy ještě v polospánku. Potom úprk na bus, úprk na tramvaj a škola. Po škole domů, najíst a je v podstatě večer. Takže za chvíli se jde na kutě. Hmmm, sladký život dospělého člověka.
Pořád jsem unavená, i když vlastně nemám být z čeho, že? Když jen celý den sedím na přednáškách nebo případně na cvičení, které mám jen dvakrát týdně a to z botaniky a pak z laboratorní techniky.
Tedy ta dnešní migréna byla celkem oprávněná, to je nápad nechat nás opisovat prezentaci, když na ní svítí slunce a nejde přečíst. Mžourala jsem, sama už tak dost slepá s těma mýma miliónama dioptrií a ona mě ještě tak mučí. Mor na ni!
Ehm, milá chemie, když už tě konečně částečně chápu, připravíš si na mě další záludnost!! Fůj, styď se!
Koupila jsem si konečně sluchátka, ale samozřejmě špatné. To jsem celá já, ale včera jsem to napravila a už jsem dneska v buse machrovala, jop!
Přečetla jsem Carrie, zajímaví kniha, tedy není to zrovna můj vkus, ale byla čtivá, uvidíme jak dopadne To, taky od Kinga. Jsem docela zvědavá, má to něco kolem 1049 stránek, takže to budu číst nejspíš ještě 3 roky, ale budiž.
V knihovně jsme si asi před třemi měsíci zarezervovala 50 ostínů, s úsměvem jsem jí v pondělí oznámila, že už to nechci, že než se ke mě od ní dostala jednička, tak mám už celou trilogii přečtenou. Nechápu, proč v knihovnách nemají více výtisků, když vědí, že je to tak úspěšné ... opravdu nepochopím. Ale to je asi můj problém. Navíc docela mě udivuje, že vůbec mají alespoň jeden výtisk, protože když jsme si třeba přišla vypůjčit O myšícha lidech nebo Alkoholy, tak na mě čuměla, že nic takového nevedou. Mno, tak ne no. Což je chyba, protože O myších a lidech je úžasné, ale nebudu se opakovat, tohle už jsem jemně naznačila TADY.
Už asi měsíc se chystám napsat o další knížce, která mě velmi zaujala, ale ještě jsem si na to nenašla prostor. Ale právě ona si zaslouží tady nějaké to místo (vlastně i druhý díl) a jako vždy, v knihovně nemají 3. díl této knihy (pro upřesnění se jmenuje Level 26 - DOPORUČUJU! - tedy pro silné žaludky)
Sobotní nákupy s mámou a bráchou, kdy jsem já musela čekat s taškama před obchodem. Tak jsem vyfotila své potencionální pracoviště.

Co nemůžu udělat dnes raději neodkládám na zítřek, ale až na pozítří a mám dva dny volna!!

13. září 2013 v 18:30 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Otevírám, zavírám blog.cz jak dveře na Václaváku. Když už klidnu na ,,nový článek", nedokážu vypotit jedinou větu. Nevím jak začít. Ale řekla jsem si, že už to odkládám moc dlouho a je třeba se hnout.
Ono se toho za ten týden zas tolik nedělo. Jen maličkosti. Pořídila jsem si pepřák, pokazily se mi zase sluchátka ( už asi sté) a jeden týpek v buse si ze mě udělal polštářek. Tak popořadě.
V pondělí jsme měli první hodinu farmaceutické botanika. Nuda, kytky mě moc neberou, navíc nerozeznám pampelišku od kopretiny, ale čumění do mikroskopu mě celkem baví. Přežila jsem první hodinu latiny po dvou letech, zjistila jsem, že si pamatuju jen něco málo. *Musculus sternocleidomastoideus nás nikdy neopustí!* Ale to i v chemii, mikrobiologii. No po dvou týdnech jako vysokoškolák musím říct, že jediné co mi jde je pracovat s wordem. No vzhledem k tomu, že jsem asi jediná, tak je to celkem úspěch.
Ve středu večer jsem si lehla asi kolem deváté do postele s tím, že si poslechnu hudbu. Lehce jsem se pootočila a najednou chhhh a hrála mi jen jedna straná sluchátka. Se na to můžu vážně vysrat. Před měsícem a půl jsem si nové kupovala v Praze. Nejspíš mám v kabelce nějakého skřítka, který mi trhá kontakty u sluchátek. Zítra si koupím nové. Možná.
Do knihovny chodím už týden a furt jsem tam ještě nebyla. V pondělí už fakt musím. Celou trilogii padesáti odstínů už mám přečtenou, tak teď něco jiného.
V úterý jsem jela ze školy asi ve čtyři hodiny. Na ústřední nádraží přijel autobus a já si jako klasicky poslední dobou sedla úplně dozadu do těch spojených sedaček. K oknu samozřejmě. A na druhou stranu se sedla paní/ slečna. Asi za 3 zastávky si k nám přisedli dva mladí kluci ( cca 18). Jeden přímo vedle mě. Celou cestu usínal opřený o sedačku před ním a já asi 10 minut mluvila s mamkou přes telefon, jelikož jsem jí od neděle neviděla. Samozřejmě co se nestalo. Kluk se napřímil a začal usínat tak, že se překlápěl na stranu, samozřehmě na tu mou. Říkala jsme si, zda do něj mám dlubnout, ale jelikož celkem ušel, tak jsme si řekla, že ho nechám se prospat. Třeba si příště schrupnu já na něm.


Non schoale sed vitae discimus.

7. září 2013 v 17:26 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

[Neučíme se pro školu, ale pro život.]

aneb můj první týden v Ostravském ústavu.
Pondělní ráno bylo trochu zvláštní, po téměř třech měsících jsem se chystala do školy. V noci z neděli na pondělí jsem se co hodinu probouzela ze strachu, že hned první den zaspím. Tohle na sobě nesnáším, vždycky až přespříliš stresuju.
Ranní rituály se od střední nezměnily, ačkoliv se můj budíček se posunul o hodinu dřív. Se sluchátky v uších jsem čekala na zastávce na autobus a modlila se aby jel. Stále jsme nedůvěřivá vůči idos.cz.
Dorazila jsem na Ústřední autobusové nádraží do Ostravy a nasedla na tramvaj, během přibližně pěti minut jsem dorazila ke škole. Vyčkávala jsem na chodbě až se někdo smiluje a řekne mi, kde jít, ale byla jsem tam téměř sama a když už tam někdo kolem mě prošel, byl to stejně zmatený člověk. Za několik desítek mínut se naštěstí objevilo pár známých tváří, tak jsem se k nim připojila. I v tom zmatku jsem zaslechla ,,Farmaceuti!", tak jsem utíkala za zdrojem toho pokřiku. Osobně musím říct, že se mi ten kolektiv lidí celkem líbí, možná to bude tím, že se téměř neznáme, tak si zatím nelezeme na nervy, asi to příjde časem.
Někteří profesoři mi příjdou jakoby byli z jiné planety, mám na mysli konkrétni osoby, jako PANÍ DOKTORKU NA CRACKU. -> údajně ,,vyléčená" alkoholička, která z každého citíí pozitivní auru. Prostě ideální člověk, který by mohl na zdravotní škole učit psychologii a výchovu ke zdraví.
Asi jsem si neměla vybrat obor s takovým množstvím chemie, ale Farmaceut mluví sám za sebe. Prostě chemie na každém rohu ...
Tak nějak mě čeká rande s Periodickou tabůlkou a se základy přípravy léčiv. Tak trochu latiny, tak trochu názvosloví. Tak trochu už mi z toho jde hlava kolem a to jsem ještě ani nezačala.
Ehm, po celkem vážném rozhovoru s mámou, jsem se rozhodla, že si pořídím pepřák. Nehodlám si hrát na nějaký Fear Factor v 6 ráno v Ostravě. To si rozhodně odpustím.
Piju už za tohle odpoledne druhé kafe a před chvíli jsme se teprve odtrhla od 50 odstínů svobody, i když si říkám, že je Ana dost hloupá a já bych ho poslala do háje už v první kapitole prvního dílu ( ano, M. mi řekla, že by kdybych já byla hlavní postavou nebylo by to ani na knížku, natož na trilogii ), tak je zajímavé, že se nachvíli zabořím do knížky a vystrčím čumák až po 200. stránce.
Mimochodem M. jestli to budeš číst, už zprovozňuju skype, takže až se mi přestěhuješ do Olomouce, budem stále na drátě :).



I don´t want to live on this planet anymore

1. září 2013 v 17:45 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Jedno z mnoha přiznání na www.priznej.cz :
,,Myslíte ,že je normální když mě dokáže nejvíc uspokojit můj 9ti letý bratr? Je mi 23 let a doposud jsem neměla takový orgasmus jako když mě orálně uspokojil můj 9ti letý bratr nejdříve mě to přišlo dost zvrácené. Začalo to tak ,že jsem přišla opilá z párty u kamarádky kde jsem měla náhodný sex , ale nedosáhla jsem vyvrcholení, tak jsem se chtěla doma dodělat sama lehla jsem si do postele a na notebooku jsem si pustila porno a začala si dráždit vagínu jenže jsem nevěděla, že můj malý bratr je v posteli se mnou a celou dobu mě sleduje. Zeptala jsem se ho jestli se mu to líbí a on že ano tak jsem mu vzala ruku a 2 jeho malé prstíky jsem si strčila do vagíny vzrušilo mě to tak ,že jsem ho po nějaké době šoupaĺa pod peřinu celého a on mě začal ´´lízat´´ bylo to nádherné!!! Vyvrcholení jsem dosáhla během pár vteřin... Od té doby to provozujeme téměř každý den bratrovi už je 11 a bojím se že jsem se do něj zamilovala... poradí mě někdo co mám dělat?"

Přeběhl mi mráz po zádech a přepadlo mě náhlé znechucení už od první věty. Druhá věta snad dopálila ještě víc. Jak se může dospělý člověk chovat takto? Tento parazitující pedofilní incest se mi tak hnusí, že po dočtená tohoto přiznání jsem měla chuť jít obejmout mísu na toaletě, měla jsem chuť se nechat vystřelit do Vesmíru a nebo se nechat kousnout vlkodlakem či upírem, abych nebyla nijak spřízněna ČLOVĚKU.
Zavřela bych jí někde do nějakého trezoru s číselným kódem, který by nikdo neznal, hodila bych jí tam pár krys, aby jí postupně hlodaly. Takový člověk si nezaslouží existovat. Myslím, že je vyloženě narušená.
Být administrátorem těch stránek, předám IP adresu té úchylačku Policii. Vždyť to je opravdu nechutné. A pokud to byl jen vtípek ( ačkoliv dost drsný i na mě ), měl by si dotyčný uvědomit, že to už překročilo všechny hranice.