Srpen 2013

Přeplněný byt kouřem z dýmky a neutrální stav nálady

31. srpna 2013 v 17:54 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

yes, I´m thinking of him.

Píšu čím dál, tím méně. Myslela jsem si, že budu mít o prázdninách více možností napsat pár slov. Čas by snad byl, ale nic prazvláštního se zase neděje. Obvykle neobvyklé problémy. Tak nějak jsem poslala do háje chlapa, který mě snad miloval, tak nějak poočku pokukuju na někoho o kom vůbec nevím jak je na tom on. Tak nějak je to léto divné. Tak nějak matka oznámila, že se chce odstěhovat, tak nějak se mi chce chvíli brečet a chvíli o vtipkovat, nevím, jestli to myslí vážně, ale vážně o tom hovoří už celkem dlouho.
Vážně nevím, co říct ...

V pondělí mě čeká křest ohněm. První den ve škole jako farmaceutický asistent. Jsem opravdu zvědavá, jestli do půl roku neuteču. Nesmím, musím to vydržet. Dala jsem si opět předsevzetí, že to vydržím, že se budu prostě šprtat. Ale nejsem moc cílevědomý člověk, nemám trpělivost a všechno hned vzdám. To bude nejspíš trochu problém. Třeba to skutečně bude nový začátek.

"Musíš se mnoho učit, abys poznal, že málo víš."
Michel De Montaigne

Backstreet Boys v uších a tiché ťukání do kláves

17. srpna 2013 v 14:20 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Doliju si pití, nastavím hlasitost hudby a už se konečně musím pustit do psaní. Každý den zakroužím kolem blogua říkám si, že už něco musím napsat, ale tak nějak mě přemáhá lenost. Musím se nějak pohroužit do mysli a rozpomenout se, co zajímavého se dělo za ten týden ... ehm.
Prožila jsem zajimavou garden párty, která začala skvěle, ale skončila zabouchnutými dveřmi ( Až to budeš číst, ano, to ty jsi zabouchl ty dveře! ;) ) Jinak si skutečně nemám na co stěžovat, vrátila jsem se domů ve tři ráno a v osm jsem vstala, abych jela s mámou na nákupy, samozřejmě z nezištných důvodů ... no ehm, nové triko, svetr a pořadače.
Jinak jsem toho moc nedělala.

Zase mi na poličce leží pár knížek. Havěť už mám přečtenou a jestli se na to někdy někdo chystá, tak to vzdejte, větší debilovinu jsem snad nečetla. Ještě mi chybí dočíst pár stovek stránek 50 odstínů šedi a Bestii. Do konce prázek mám nejspíš co dělat.
Postupem času mi dochází, že jsem skončila střední školu, takže teď už to bude jiné, hlavně budu dojíždět dál, ale cestování jsem si oblíbila, miluju cesty autobusem, vlakem, tramvají, metrem, čímkoliv. Mám čas na to si strčit sluchátka do uší a jen tak snít, nebo otevřít knížku nebo podřimovat.

Dnešní plán je jasný, nebudu se utápět v tom, že jsem nejspíš v prdeli a budu si číst a koukat na telku. Prostě klid, žádné řešení, že jsem úplně blbá, bezcitná, sobecká apod. Musím se s tím smířit.

Že bych se změnila z ateisty na pastafariána?

9. srpna 2013 v 10:55 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
"Je mi líto, že křesťané shledávají víru, že Létající špagetové monstrum stvořilo vesmír, jako "nesmyslnou", ale, opravte mě, jestli se mýlím, křesťané věří, že vesmírná židovská zombie, která byla svým vlastním otcem, může nechat člověka žít věčně, pokud budeme jíst symbolicky její maso a telepaticky jí řekneme, že ji přijímáme za svého pána, čímž nás ona oprostí od zla, které je v podstatě lidstva schované proto, že jakousi ženu, která vznikla z žebra, přemluvil mluvící had, aby snědla jablko z magického stromu. A oni si myslí, že představa, že úbytek pirátů způsobil globální oteplování, je směšná?" /Bobby Henderson/

Že bych konečně objevila náboženství, které dává smysl?
Asi nejsem jediná, kdo si všiml, že se do popředí ( dokonce i v české republice ) dostává pastafariánství. Jistě, je to další nesmyslná teorie, jen Boha vystřídalo Létající špagetové monstrum. Jasně tohle jsem si myslela, dokud jsme si nezjistila něco víc, a teď mi tohle náboženství příjde jako jediné normální. Proč?
Když jsem si prostudovala toto náboženství trošičku více, zjistila jsem, že to vzniklo jako reakce na to, že teorie o stvoření země Bohem je stejně vnucována jako teorie Evoluce, která je mimochodem logická. Pochopila jsem, nebo spíše to možná takhle beru jenom já, že pastafariánství, je vlastně karikatura všech náboženství. S tím rozdílem, že tohle nikomu neubližuje, nikomu se nevnucuje a božstvo se dá jíst.
Líbí se mi dokonce u ta myšlenka, že když můžou mít muslimové pokrývku hlavy v rámci své víry i na dokladech, proč by nemohli mít i pastafariáni cedník?
Je to možná trochu bláznivé, ale když vezmeme v úvahu, které náboženství není? Lidé věří v něco co v životě neviděli. Tak proč by nemohlo existovat velké monstrum, které vypadá, jakoby vylezlo z popelnice vedle italské restaurace? Ave špageťák!

Žádná žena neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane

2. srpna 2013 v 11:44 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Ehm, celkem tady na to dlabu, nebudu se na nic vymlouvat, je to moje vlastní lenost. Sedím u počítače, nevím co dělat, ale že bych začla psát? Rozkliknu blog.cz a hned zase zmáčknu křížek, že to stejně nemá smysl. Doufám, že alespoň teď něco vypotím.
Z Prahy jsem se v úterý vrátila domů, celkem jsem i ráda, že jsem nakonec přijela o měsíc dřív, i když si matka má zas na někom vylévat špatné nálady. Cesta LE byla celkem v klidečku, pustila jsem si seriál na netbooku a nějak to ty 3 dny za alkoholikama vydržela. Jak se někdo může chovat jak buran, když jede takovým vlakem? Jasně kdyby jeli ČD, ale když už jsme ve vlaku, kde mě obskakují stewardi, tak se chovám alespoň trochu slušně a neříkám stewardce, že má ěknou prdel nebo netakám každému na potkání, nemluvě kolik piv vychlastali. Prostě hovada neobádaná.
Dostala jsme dětský lístek do Dinoparku zadarmo, takže jsme si řeklaa, proč ho nevyužít a vzala jsem bráchu a přítele na výlet. Jasně, autem jsme tam za 10 minut a je to nějakých 10 km, ani ne, ale byl to výlet. Akorát mi příjde, že za tolik peněz je to celkem malé.
Údajně jsem sobec, nejsem, jsem prostě svině. On mě miluje a já přemýšlím, že se na konci prázdnin s ním rozejdu, nemiluju ho, neudělám to teď protože bych neměla zbytek prázdnin co dělat. Usmívám se a za jeho zády, zvu cizí kluky na rande. Jsem prostě ta ,,nejlepší baba" na světě. Svině, svině, svině.
Na stole mám dvě knížky, milión seriálů rozkoukaných a na nic není čas. Tuž kurňa.
Dneska to jdu zase někam ven zapíchnout ať nesedím doma a zítra se zase budu přetvařovat, jaká nejsem milující přítelkyně. Shit. Uvidí se jak to všechno dopadne.