Červenec 2013

Autogramy až příště aneb nevědomky se ze mě stala celebrita

17. července 2013 v 17:49 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
A mě se to hned nezdálo, že tady nejsem už tolik dní a najednou je na blogu tolik lidí, nebýt Vendy, tak bych na to ani nepřišla. V úterý jsem byla blog dne, wow, stává se ze mě celebrita! Ale s klidem, ještě mi ta sláva stoupne do hlavy... Jimmy gratuluji k dnešnímu postu!! Konečně všichni poznají kvalitu!
Je až k neuvěření, jak se těším domů, jo Praha je super, všude je všechno blízko a tak, víkendy jsou suprově strávené v Milovicích, ale prostě doma je doma. nezachrání to ani Jameson s Colou, nebo petang na hřišti, kde zařvu na plné koule: ,,Ono to nestojí!" a parta kluků se začne svíjet smíchy.
Práce mě totálně dožírá, moje nervy jsou napružené jako kšandy a čekám, kdy na někoho vytasím zubiska. Jsem z toho znechucená, ale říkám si ,že to nějak doklepu. Zítra mám volno, tak jsme rozhodnutá probádat kouty Prahy.
Zákon schválnosti? Nevezmu si cestou do práce knížku, protože si říkám, že budu poslouchat hudbu. Rozbily se mi cestou sluchátka. Damn it! Ale zachovejme paniku! Objednala jsme si nové. A jestli mi nevydrží alespoň 2 měsíce budu velice, ale velice zlá, já nevím co s těmi sluchátky pořád dělám. Letos to jsou asi tak 5. nebo 6.
Jak já se zase těším na víkend! Yeah!




,,Heléé, viď" aneb můj první týden v Praze

6. července 2013 v 10:06 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Páni, je k neuvěření, že jsem naposledy psala tak dávno. Tenhle týden jsme se už stokrát chystala napsat, ale bála jsme se, že mi bude babička koukat přes rameno a číst všechno co píšu. Nepříjemné. Ale teď jsme doma, takže je třeba něco napsat.
Minulý pátek jsem ráno nasedla na Leo Express a jela do Prahy na pondělní pohovor. Víkend jsem spíše strávila válením a naivní pokus zkusit u babičky zhubnout je taky k ničemu. Sice se snažím jí občas vracet ty její ,,svačinky", ale né vždy mi to projde.
V pondělí jsme jela na pohovor, cesta mi trvala déle ... byla jsme tam asi 10 minut a přijali mě. V úterý jsme byla na chvíli na zkoušku, aby mi vysvětlili systém jakým to tam funguje a můžu říct jen jedno. Sice řekli, že mi to jde, ale šíleně mě to nebaví.
V úterý jsme si koupila jízdenku a včera jsem opět přijela domů na víkend a abych v pondělí zařídila pár formalit a zase jedu do Prahy, šíleně se mi tam nechce. Nechci nikoho urazit (zvláště Vás milí Pražané), ale v MHD musím mít sluchátka na plné kule, protože to se fakt nedá poslouchat. Jestli mi z toho po dvou měsících nezačne hrabat, tak budu ten největší hero ze všech. Kam se hrabe superman.
Dneska toho mám dost v plánu, ale zatím jen sedím na kompu a zvažuju, jestli si mám jít udělat snídani, ale tak abych nevzbudila mámu.


Že by Chaplin?
Dokonalá večeře.