#18 - V co věříš?

9. května 2013 v 17:33 | zoufalá nána hledající pana Božského

Proč mám pocit, že tohle téma je vytvořeno na truc mě? To je to, proč mě většinou lidi odsuzují. Kvůli absolutní kravině. (VÍŘE). Co to vlastně je? A co je vůbec komu do toho v co věřím?
Nevěřím absolutně ničemu a nikomu. Jasně, každý mi říká, že je to nesmysl. Dobře tak něčemu občas věřím. Věřím tomu co se dá ohmatat nebo je to vědecky podložené. Nevěřím v mimozemšťany, nevěřím v Boha/y, nevěřím na osud, na tož na lásku na první pohled nebo na lásku do konece života. Nevěřím ani sobě, vždyť sama sobě lžu.
Tak trochu na vysvětlenou...
Nevěřím v mimozemšťany, ale! Nevěřím v inteligentní populaci mimo matičku Zemi, ale nepopírám existenci bakterí, sinic nebo něčeho takového, přece jenom Vesmír je obrovský a pokud mi někdo podá opravdu skutečný (vědecky podložený) důkaz o existenci inteligentních mimozemšťanů, tak to samozřejmě popřít nemůžu, jak říkám, jen blázen nemění názor.
Nevěřím v Boha, proč taky, že jo? Počátek země a lidí se vysvětlil Velkým třeskem a Darwinovou teorii. A pokud se obojí teorie mýlí, vysvětlete mi prosím někdo, proč teda ten pan Velký, nechá všechny trpět? Kdepak Boží trest, jasně, na každou svini se vaří voda, ale copak si to většina neviiných zaslouží?
Nevěřím na osud, jasně občas říkám, to musel být osud, ale není to tak, svět se prostě skládá z náhod. Podle mě si svůj život řídíme sami, ale problém je v tom, že se stane, že si nezvolíme zrovna tu nejlepší cestu, za to žádný osud nemůže. A co by to vlastně měl být ten osud? Nějaká trhlina v časoprostoru, nebo nějaká hmota, která řídí naše cesty? not.
Lásku na první pohled nebo na láska do konece života, možná protože jsem ani jedno neprožila, tak tomu nevěřím. To první, by se mi snad ještě stát mohlo, no jasně, vždyť je to na osudu. Ale o tom druhém si nejsem jistá, láska do konce života prostě NEEXISTUJE! Z lásky se postupem času stává jen kamarádství a když se poštěstí, tak i tolerance.
Nevěřím sama sobě, protože si sama sobě většinou něco nalhávám, napřiklad, že nejsem naivní a že nejsem rasista, pak naletím nějakému debilovi a když vidím tmavěji zbarveného spoluobčana, tak přecházím na druhou stranu. Jednou ale, jestli si dám tetování, tak si přesně tohle nechám vytetovat Believe in yourself, protože chci, aby mi to připomínalo fakt, že člověk by měl věřit, alespoň sobě.
 


Komentáře

1 Jimmy Mindfucker | Web | 9. května 2013 v 20:57 | Reagovat

Když jsem dnes otevřela tvůj blog, tak jsem si fakt myslela, že mě to přesměrovalo na blogspot. Ten design je fakt dobře udělanej

Ser na Boha. Stejně nepřijde.

2 Vendy | Web | 12. května 2013 v 18:27 | Reagovat

Hodně emotivní článek.
Ale jestli věříš tomu, že naše životy ovlivňuje něco tak pitomého  jako je náhoda, tak můžeš stejně tak věřit v osud.
Píšeš, že nevěříš v to, co si nemůžeš ohmatat - v tom je právě podstata víry. To, co si můžeš ohmatat, oňuchat, ochutnat a zvážit, to není věc víry, to je věc vědomosti.
Mimochodem, jak jsi dokázala zvážit třeba hněv, lítost, vztek, touhu, smutek, radost?
Vidíš ji? Můžeš ji změřit, zvážit, ukázat, jak vypadá, jaký má tvar, jakou barvu?
To je jen na zamyšlenou, neber to, že tě chci nějak provokovat nebo se s tebou hádat, na to nemám ani nervy, ani čas...
Podnětný článek jsi napsala.

3 Yominis | E-mail | Web | 17. května 2013 v 20:43 | Reagovat

Člověk by měl alespoň v něco věřit. A věřit v sebe sama je úplně nejlepší varianta. :-)
Chce to jenom znát sama sebe a nebát se věřit si a držet se zpříma.
Z blogu mi přijdeš jako fajn člověk, věřím, že se ti to podaří. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.