Duben 2013

Nebyla jsme tam tak docela naposled

30. dubna 2013 v 17:18 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

Můj milý zanedbaný deníčku,
je to tady. Poslední den ve škole. Tedy pokud nepočítám ještě zkoušky. Dostala jsem pochvalu ředitele školy za práci pro školu a práci ve školní radě a vysvědčení, které už mě ani netěší, ale řádně jsem ho zajedla s holkama na obědě. Na obědě, který jsme měla zadarmo. (Výhoda toho, že mé kamarádky dostávají strávenky.) Konečně jsem objevila cestou do pizzerky pěkné baleríny a dokonce byly za 150,- ( No nekup to!)
Potom jsme si udělala krátkou procházku domů a zaposlouchala se do hudbu. Ani projížďka na kole na poštu a k doktorovi mi neuškodila, hlavně, že už mám všechny přihlášky na výšky a vyšší odborné poslané.
Každý říká sháněj brigádu včas! Ze všech firem, kde jsem posílala životopisy mi volali, že se mám ozvat v červnu, v červnu, v červnu .... a bla bla ...Damn it! Coto má znamenat? Chápu, že asi nemají ještě rozpis, ale jak mám potom něco shánět na poslední chvíli? No nevadí, pochlapím se a nevzdám to.
Ve čtvrtek mě čeká státní maturita z angličtiny, prozatím jen slohovka, snad to dám. Ve čtvrtek komplet písemná část z češtiny a v úterý druhá část angličtiny a to test. Nejvíc mě štvě, že vůbec nejsem nervózní. Asi bych měla, vždyť je to důležité, ale budiž.
Čeká mě ještě poslední zvonění 13.5. Rozhodla jsme se jít za kovboje, to abych v tom mohla jet i v autobuse, pár takových tu jezdí i normálně, tak snad se ztratím v davu.
No nic, myslím, že se půjdu ještě naposledy odreagovat k seriálu. Zítra nastává maraton příprav.

Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst…

25. dubna 2013 v 18:49 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

MILÝ DENÍČKU,

držet dietu je jako upsat se ďáblu, jen s tím rozdílem, že se mi svírá žaludek z něčeho jíného. Učitelka se to nejspíš dohmátla, nýbrž nám dneska donesla do hodiny dort. Muka, muka! Dala jsem si! Stále přetrvává ten odpočinek před maturitou, ačkoliv už se to blíží (příští týden písemné). Nic se mi nechce, jen tak vegetím a myslím na to, co musím udělat, ale nic nedělám. Nejlepší metoda.
Dneska jsem sportovala v podobě shoppingu, stejně jsme nic nekoupila. Ty baleríny si asi fakt nekoupím a budu muset k písemným na 11 cm podpadku, přičemž tam nedojdu, páč se zabiju.
Řekla jsem si, že musím do sebe, dneska jsem rozeslala pár životopisů, napsala babičce, že mě bude muset na dva měsíce v Praze ubytovat a všechny jsme zaukolovala, aby mi sháněli v obchodech přihlášky na brigádu. Není možné, aby někdo nepotřeboval ani šlapku!!! * Ne, tu fakt nehodlám dělat.* Jinak beru všechno, od call center až po ošetřovatelku.
Řidké lejno na šest?
Překvapivě budu mít vyznamenání ... teď? Teď, když už se to nikde neposílá a závisí na maturitním vysvědčení? Damn, to se může stát jenom mě. A pochvalu, k čemu mi to jako bude? Jen budu za ližprdelku.
Avicii vs Nicky Romero - I Could Be The One - jako bych se v tom viděla. Jediná chyba celého videoklipu je, že v něm vážně já nehraju.

Na pokračování příběhu, teď nebude několi dní čas, mezitím můžu alespoň vymyslet název.
Držte mi palce.

Občas se stane, že zabiju figurínu

19. dubna 2013 v 21:28 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

I ♥ it.

Ten pocit, když si stahuju starý fláky, které se nikdy neohrajou.
Další týden je v hajzlu a na to, jak jsem si myslela, že bude náročný byl celkem klidný a dokonce byly chvíle kdy jsem si odpočinula. Pořád bych ale měnila s kýmkoliv jiným, kdo nemá před maturitou. Ovšem přes týden se tu občas objevila nějaká stopa mé aktivity - omyl, bylo to všechno přednastavené, věděla jsme, že bych celý týden nic nepřidala, nebyl čas.

Pondělí jsem strávila, vlastně ani nevím jak. Doktory jsme nakonec úplně zazdila, takže jsem pondělí strávila nad knihou, hudbou a psychickou přípravou na úterý. Samozřejmě v úterý mě čekala psychická očista po praxi, která nedopadla nijak vítězoslavně. Teda mě to bylo celkem fuk, ale milá paní profesorka chrlila oheň na všechno a všechny až se z toho několik holek psychicky zhroutilo. To se ji moc nevyplatilo, hrozí ji vyhazov.
Překvapivě jsme ve středu na pitvě neomdlela, nehodila šavli a ani se nijak nezhroutila, což považuju za úspěch. Považuju to za nejlepší a nejpřínosnější exkurzi všech dob! A zbytek středy jsme strávila v nemocnici, kde jsem doprovázela lidi na vyšetření, no spíše sama sebe, lidi trefili a já si chtěla nechat vyšetřit hlasivky, kyslík v organismu, krev. Dopadlo to tak, že ačkoliv na to nevypadám jsem zdravá (teda až na krev, výsledky budou až v úterý), když jsme si šla procvičit resuscitaci ,,zabila" jsme figurínu, uspěla jsem totiž jen na 20%. ( Chabé, ještě, že to neviděla profesorka první pomoci, no i když mohla, ta flundra nás nikdy nic nenaučila, jenom celé hodiny visela na telefonu.)
Zjistili jsme, že se taky můžeme zmocnit spoustu věcí, ukradla jsme si prupisku ve tvaru tuby na mast, další prupisku s logem nemocnice, dostala jsme malou dezinfekci na ruce, pinzetu, vzorek parfému a spoustu, velkou spoustu bonbónů.
Včera jsem opustila dům v sedm ráno a pokud nepočítámtu pěti minutovou zastávku na vyčůrání, napití a převlíknutí trička, tak jsem se doml vrátila až za dvanáct hodin. Hned po škole jsme běžela ke kadeřnici, přečetla jsem při čekání spoustu stránek, za což jsme na druhou stranu ráda. Zašla jsem si na jídlo a v autobuse jsme se málem počůrala smíchy ze dvojčat co seděla za mnou. Svým chováním mi trochu připomínali Freda a George z Harryho Pottera. Potom jsem běžela do své staré školy bráchovi na třídní schůzky, ale nebyla bych to já, kdybych nepokecala s půlkou učitelského sboru. Zjistila jsem, že už bych se na základku vrátit nechtěla, už mi vůbec nechybí, už se mi tam nelíbí a nějak ztratila to své kouzlo.
Dnešek jsme si udělala volný a stále vstřebávám dnešní jízdu autobusem. Sedla jsem si do zadu ke klukům z průmyslovky a naprosto jsem se s nimi nasmála. V životě jsme v autobuse nebrečela - smíchy.
Jdu si číst.

#17 - Tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok

16. dubna 2013 v 14:58 | zoufalá nána hledající pana Božského
Na třicetidenní výzvu nějak jebu. Jsem v polovině a třicet dnů se protáhlo na 3 měsíce (prozatím), ale to se ovšem - nezmění - protože neslibuji nic co nemůžu splnit. Těším se na téma při kterém se nebudu muset vracet do minulosti.
Mé úspěchy? Tak třeba za úspěch bych považivala to, že jsem úpěšně prošla čtvrtým ročníkem (tedy už jen tu maturitu), za úspěch bych považovala, že jsme jeli s M. do Olomouce a neztratily se, dalé to, že jsem s tímto blogem vydržela už tak dlouho(3/4 roku??Maybe) a tím jsem našla skvělé místo, kde se vykecat. Podala jsem se přihlášky na vysokou, ještě aby mě taky vzaly, že jo. Dočetla jsme povinnou četbu. Řekla jsem si, že chci na výstavu do Prahy a prostě jsem jela. Zažila jsem skvělé odpoledne s Tomášem Klusem naživo, ačkoliv jsem znala jen jednu jeho píseň, náramně jsme se bavila. Stáhla jsem celé cédečko Americanized. Našla spoustu skvělýcch lidí na blog.cz.
Neúspěchy? To že jsem málem umřela a tím připravila nepříjmné chvíle svým rodičům. To že jsem na sobě pořádně nezapracovala a nezměnila jsem se tak jak jsem chtěla. To, že sjem si nesehnala brigádu (ne že bych se snažila). To, že jsem odepsala JEHO a ty jeho kecy mi teď chybí, i když to byl debil. Nedokončila jsem většinu věcí, které jsme začala. Pořád jsme se nestala plyšovým medvídkem.

Vampyres of Hollywood - Adrienne Barbeauová, Michael Scott

15. dubna 2013 v 18:18 | zoufalá nána hledající pana Božského |  books
Navzdory tomu, že mám mnoho učení, jsem se odprostila od povinné četby, kterou mám za přečtenou a vrhla jsem se na svou oblíbenou, možná bych jí nazvala dokonce nejoblíbenější knížku. Nemohla bych klidně spát, kdybych jí nezařadila do knih, které mě mimořádně oslovily.
I když patřím mezi ty, které nudí neustále téma upírů, snad díky tomu, že je toho díky Twillight sáze přehršle (nebo za to můžou Upíří deníky?) I přesto, nic z toho se nevyrovná této knize, která je jednoduše JINÁ.
Obsah
Jen ve zkratce bych řekla o co v knize jde.
V Hollywoodu se začnou dít podivné věci. Herci a herečky začínají umírat. Jednoho naleznou v limuzíně se soškou oskara v zadku, dalšímu se zasekne penis ve vířivce a utopí se a v neposlední řadě herečka, kterou někdo rozčtvrtil, její hlavu strčil do ledničky mezi salát a pastu a zbytek těla rozházel po městě. Jediné co ti všichni mají společného (tedy kromě herectví) je fakt, že jsou všichni upíři. Z knihy se dozvíme, že celý Hollywood je vlastně složen z upírů.
Vyšetřující detektiv je přinucen spolupracovat s hlavní hrdinkou, producentkou a herečkou Ovsannou Hovannes Garabedianovou, uměleckým jménem Ovsanna Mooreová.
Ovsanna je nejen režisérkou a herečkou, ale také vysoce postavenou upírkou a tak má stejně jako detektiv zájem o to, aby se tyto vraždy objasnily.
Ovšem setkávají se s bytostmi, které jsou mocnější a hrozivější než samotní upíři.

Oblíbená citace z knihy:

,,V předběžné policejní zprávě se tvrdilo, že se utopil, protože ho u dna přidrželo sání z vadného odtoku. Bulvární In Touch Weekly, který občas bývá spolehlivějším zdrojem informací než policie v Beverly Hills, napsal, že mu uvázl penis ve filtru. Z vlastní zkušenosti jsem věděla, že to je velice nepravděpodobné, pokud to totiž nebyl opravdu maličký filtr."

Hodnocení
I přes nepříliš vábný název (poděkujme Twillightu) a mnou popsaný nezajímavý děj, doporučuji knihu přečíst, je opravdu dokonale zpracovaná, vtipná, čtivá a ačkoliv dlouhá, stojí za to si jí půjčit nebo koupit (stejně jako já) a zhltnout ji celou. Milión hvězdiček.


Pod vlivem hormonů vyvolaných jarem

14. dubna 2013 v 15:49 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

DEAR DIARY,

Natvrdle čumím do monitoru a říkám si, že bych se měla učit, místo toho už nějakou dobu vymýšlím nový vzhled téhle dost tak pochmurné stránky. Když už to vypadá, že něco vymyslím, tak se mi to nelíbí. Proto jsem to vzdala, zvolila jsme to nejjednodušší řešení a do maturity to prostě musí vydržet. * Nebudeš mít na to ty krávo čas! Ty bys ho tedy neměla mít ani teď, tak zvedni tu prdel!* Radši si napíšu něco deníčkového, co tu dlouho nezaznělo. Nejspíš to nemá smysl, radši příjdu druhého května jak na popravu, usměju se a třeba mi tu maturitu dají. Ehm, teď nevím komu to tady nalhávám. Brácha mi říkal, že jsem trochu schizofrenní. *Damn*
Venku to vypadá tak jarně! JARO, JARO ...a teď řekně J a teď A, další je R a co naposled? O! Už jsem pomalu ani nevěděla co to slovo znamená. *I love you my dear spring!* To povzbuzující sluníčko mi dalo sílu vyházet všechny věci a oblečení, uklidit si ve skříni a zimní věci nasoukat do tak dost malé krabice a z ní vytahnout to lehké jarno-letní!
Chystám se napsat další pokračování příběhu, příjde mi hrozný, ale chci konečně poprvé v životě něco dokončit. Ještě jsem nevymyslela název, předpokládám, že mě to napadne někdy o půlnoci když se probudím nebo v autobuse v pět ráno cestou do nemocnice, jinak, nějaký nápad?
Nicméně další úkol jsme si dala obnovit si svůj playlist. Nadlidský úkol. Prozatím sbírám hudbu z youtubu, jenomže mě nijak ty písničky z poslední doby neoslovují.
Natočí o mě film, budu v něm jako superhero, tedy pokud přežiju tenhle týden. Bude to fakt záhul. V pondělí a úterý mám po škole doktory. V středu skládá zkoušku můj žaludek na pitvě, pokud u toho neomdlím tak, že už mě neproberou, tak strávím celý den v nemocnici na Dnu zdraví. Ve čtvrtek mě čeká příjemná návštěva kadeřnice a to mluví už samo o sobě, kdo miluje, když se mu někdo hrabe ve vlasech ... JÁ! A v pátek už snad jen relax. V sobotu za svým milovaným nejlepším kamarádem, slavnostně předat narozeninový present a znovu kolotoč učení a školy.
Abych to shrnula, chtěla bych přidat pokračován story, snad další den z 30 denních úkolů a pokud to výjde, ozvu se i během týdne.

Maturitní vyčerpání, potencionální relaxace nad příběhem

7. dubna 2013 v 19:17 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Jsem totálně vyždímaná jako houba co máme v koupelně. To že se rozhodla češtinářka že bude zkoušet dvacet maturitních otázek by se dalo ještě přežít, ale že měla stejný nápad i ta koza z ošetřovatelství. *I'm dead.* V životě jsem se neučila tak dlouho. Od devíti od rána do šesti do večera s přestávkou na oběd a Midsomer.
Jasně, už jsme s tou maturitou trapná, já to vím, v každém článku pořád to samé. Rozhodla jsme se, že se zrealuxuju tím, že začnu psát příběhy, ještě nevím o čem to bude, snad mě inspiruje některý z autorů o kterých se právě učím. Nemám zatím představu, uvidíme co se z toho vyklube - třeba nakonec nic. Třeba bych se mohla trochu inspirovat sama sebou.
Nemáte někdo nápad na dárek na 19. narozeniny pro kluka? (Ano vím, že si to budeš číst.) Nějak mi s přibývajícími léty dochází nápady. Asi se spolu bavíme až moc dlouho.
Já bych spala, vidím to, že si hodím sprchu, shodím kožich z nohou a lehnu si do postele se sluchátkami a ponořím se do světa, kde neexistují žádné složky s tisícovkou papíru. Nesnáším složky a papíry!

,,It´s so funny to say Chimichanga."


Chaotický týden, který nechce ani za nic skončit

6. dubna 2013 v 15:30 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Vysedávání v autobuse a v sluchátcích Mirrors. Z tohohle se skládal můj týden. Cestování. V úterý jsme musela jet do F-M - pustina, les, pustina, nemocnice. Abych se tam dostala, musela jsem vyjít v sedm ráno ( to abych tam byla na desátou ). Jela jsem několika autobusy, hodinu mrkala na kluka, co seděl na nádraží přede mnou abych nakonec hodinu strávila v hospicu a další 2 hodiny čekala na autobus zpátky. *Nedávejte si ve Frýdku hambáče, jsou odporné!*
O nic lepší nebyla ani středa, ačkoliv jsem měla jen a pouze moji ,,milovanou" praxi. Ovšem na fakt, že musím vstávat ve 4 ráno jsem si ještě za ty dva roky nezvykla. Při předávání hlášení jsem dostala 4 pacienty, což by samo o sobě nebylo tak špatné, protože asi za hodinu mi jedna pacientka odešla, ovšem když jsem se vrátila zpátky na oddělení z bufetu, měla jsem jich najednou 6. Tohle neumí ani Copperfield, to umí jen chirurgie.
Čtvrteční ráno bylo dokonalé, vlastně celý čtvrtek byl dokonalý, vždyť jsem spala skoro až do osmi, potom jsem jela autem do Těšína, koukla na divadlo a jela zpět, doma jsem byla po dvanácté.
Pátek už byl malinko náročnější. Nechala jsem se zkoušet z občanky ( no jo, vždyť ani nevím co jsem dostala ) a psala jsem maturitní slohovku na zkoušku, přežila jsem návštěvu kabinetu mojí ,,nejmilovanější, nejhodnější, nejoblíbenější" profesorky a pak už jsi jen vesele odkráčela na tělocvik.
Po škole jsem se projela 4 zastávky autobusem a vyrazila na nákup bundy, držela jsme se přísně svého cíle. Koupit POUZE bundu. Nic jiného. Koupila jsem,i když jsem slintala nad pár věcma. Chňoo, sponzorujte mě prosím někdo.
Dnešek je úmornější než všechny dny dohromady, jelikož jsme se přes týden vyprdla na učení, dneska se to snažím ( s přestávkama ) dohnat. Už jen dvě kapitoly a dlabu to.
Mimochodem nikdy se nebavte s matkou o jejich pubertálních láskách, dostanete z toho depresi, že matka byla obletovanějším objektem.

#16 - tvůj názor na mainstreamovou muziku

3. dubna 2013 v 18:59 | zoufalá nána hledající pana Božského
16. den je nejdebilnější den téhle výzvy. Co když nemám žádný názor?
Jak pitomý, od téma obrázek, ale nechtělo se mi nic hledat. Upřímně, abych mohla vůbec něco k tomuhle tématu napsat, musela jsem se podívat k tetě Wiki. Potom co jsem konečně pochopila co to mainstream vlastně je ( jsem nevzdělanec ), jsem zjistila, že to mám úplně někde v rectu. Rozděluju hudbu jen na posluchatelnou a absolutně nemožnou poslouchat.
Je mi jedno do jaké škatulky je hudba přisuzováná, když je dobrá a dá se poslouhat tak to pro mě za mě může být třeba gospel. Dost těžko se mi tedy píše, jelikož nemám zas takový rozhled. Ale co by byl svět bez komerční hudby, alespoň na ní jde krásně vidět jak jsou ty staré dobré písničky skvělé a originální.
Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce. (Jiří Mahen)