Březen 2013

Retro hudba doprovázející mučení v podobě otázek z ošetřovatelství

31. března 2013 v 14:19 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Podobost se mnou čistě náhodná.
To si kozí prdel? Půl metru sněhu před barákem, každou půl hodinu vytáhne máma smeták a odstraní sníh ze sušáku, který vypadá, že se pod tou tíhou brzy zhroutí. Brácha řve na tátu, aby mu vytáhl sáně. Táta ,,řve", že je magor, v zimě jezdí na kole a na jaře sáňkuje. Nikdo nechápe tu zvláštní změnu klimatu, která nastala. Jistou výhodu to ale má, nebudou obtěžovat nadraní koledníci. I když ti blbci to už dva roky nedělají. Krásné velikonoce, udělam siromantičné leháro v posteli s čajem nad vředama a jaterní cirhózou, chybí tomu jen svíčky! Ale neriskuju to, nejspíš bych všechno podpálila.
I nadále se o to pokouším. Učit se i přes prázdniny. Prozatím to celkem jde. Udělala jsem si plán tak, abych se mohla učit jen dvě maturitní otázky z ošetřovatelství denně. Ovšem, vypadám při tom jako Sheldon. Když je ta otázka moc dlouhá, tak ... no pokoušela jsem si je zkrátit. Vzhledem k tomu, že to co měla učitelka na 8 stránek tak po mých úpravách zbylo na 4 (bez mazání), tak to považuji za celkem úspěšné.

I'll be your clown
Behind the glass
Go 'head and laugh 'cause it's funny
I would too if I saw me
I'll be your clown
On your favorite channel
My life's a circus-circus rounding circles
I'm selling out tonight

Čím víc retro, tím větší, tím větší odvaz. Poslední dobou poslouchám jen krásné, melodické, retro písně, třeba i covery. Uklidňuje mě to a nutí mě to zpívat, což asi netěší rodiče. Je to pořád dokol a do toho moje vytí. Asi se budu s takovou brzo stěhovat, takže pokud hledáte spolubydlící bez floka, tak mi napište na homeless@budubydletkdekolivzadarmo.cz.
Nahrála jsem fotografie z tabla, nechtěla jsem, ale když už jsem na to focení nadávala asi před měsícem, tak hodím alespoň výsledek. Ten hnus, to není výsledek fotografa, ale pičatá ,,modelka". Jednohubky na zkoušku ZDE. Ne, není to cvičená opice, ani prase na provázku, jsem to opravdu já.
Čas dát sbohem, směje se na mě flebotrombóza, tromboflebitida a ischemická choroba srdeční, uff, jenom to vypsat mi dalo zabrat. Co nadělám, let´s go.

She is lubricated like a fox.

29. března 2013 v 16:13 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Mám výčitky, že nádpis už někdy na tomhle blogu v nějakém článku zazněl. Opakuju se a prchá ze mě originálnost, ano upalte mě, už nejsme produktivní jedinec společnosti.*Co si to ty huso namlouváš, tys někdy byla?*
Příjde mi, jako by mě tady nikdo nebral vážně. Příjdu do ordinace, řeknu sestřičce: ,, Promiňte nejsem objednaná, ale potřebovala bych akutně vyšetřit." Akutně pochopila tak, že mě objednala na 15.4. Viva el posrané zdravotnitcví! Až chcípnu, netruchlete, prostě mě kopněte do rohu, ať náhodou nepřekážím i po smrti. A kdyby se náhodou stalo, že mě ústavy odmítnou pro vědecké účely, pohřběte mě prosím tváří dolů. Snad nemusím zdůrazňovat proč.
Finišuju se čtením knih, už se těším až si přečtu nějakou co si dobrovolně vyberu a nebude na žádném školním seznamu. První na seznamu jsou Upíři z Hollywoodu, už tak strašně dlouho jsem tu knihu nečetla, že už ani nevím jak vypadá obal. To jí ovšem musím vymanit ze spárů sousedky, která si jí půjčila strašně, strašně dávno.
Tak tedy už mě čeká jenom dočíst Báječná léta pod psa, což znamená ještě nějakých 100 stránek a poté Šibeniční písně (pokud znáte nějakou online verzi na internetu k přečtení budu happy jak dva grepy).
Víte že zemřel Richard Griffiths? Nevíte kdo je to? Přece Vernon Dudley z Harryho Pottera vy omezenci! ( Že jsem to původně taky nevěděla je v tomto případě nepodstatné.)
Přicházejí Velikonoce - noční můra roku. Nenávidím tenhle trapný, ženy ponižující svátek. Zavřu se v pokoji a raději ten den strávím se srdečním selháváním, tromboflebitidou a flebotrombozou. *Holky, buďte mýma kámoškama!*
Jsme tak zoufalá, že bych si měla pustit svou Bibli - Deník Bridget Jonesové, abych byla ještě zoufalejší. Tíms e dostanu na dno a to znamená, že už můžu jenom stoupat. ,,Bože já jsem tak chytrá."
Jsou tyhle kecy o ničem nebo se mi to zdá? Potřebuju kafe, kofein je bezva, ale nejsem na něm závislí, vlastně kafe nemám ani moc ráda, ale potřebuju kafe.
Jsem tu jediná komu je tu takové vedro. Potřebuju kafe - ne do hajzlu! To nedává logiku.

#15 - Tví oblíbení blogeři

28. března 2013 v 17:10 | zoufalá nána hledající pana Božského
Mým oblíbeným blogerem se nestane jen tak někdo. Musí to být někdo čtivý a originální. Prostě všechno co nejsem já. Ti co mám nejradši jsou mým opakem. Tedy alespoň podle toho co od nich čtu. Tak tedy nebudu to prodlužovat. (Pochybuju, že se zde najdete, saláti!)
Jimmy (http://mind-fuck.blog.cz/) - Poznat ji osobně by byl větší zážitek než setkání s královnou. Originálnějšího, praštěnějšího a upřímnějšího člověka neznám. Snad jen Careyho ve filmu Lhář, lhář.
Yominis (http://yominis.blog.cz/) - Chytrá holka a budoucí právnička. *Ačkoliv by to byla čest, kdyby jsi mě jednou zastupovala, upřímně doufám, že v životě nebudu potřebovat právníka.* Blog jako má Yominis snad nemůže mít někdo nerad. Jednou bych chtěla taky dosáhnout toho, že můj blog vydrží alespoň z poloviny tak dlouho jako jí.
Rhetorishe frage (http://rhetorishe-frage.blog.cz) - ačkoliv to není tak dávno co změnila adresu, její stránka neztratila lesk. Mám ráda čtení z jejího života. *Piš dál a přeju ti hodně štěstí, jen méně stresuj.*
Alia (http://tanebraes.blogspot.cz) - Originální, chytrá a nadáná. Její články a kresby miluju, závidím ( ačkoliv je závist hnusná, tak závidím, závidím, závidím ), můj obdiv nemá jen díky svým kresbám, ale také díky tomu, že se orientuje na blogspotu.cz, což já jsem nedokázala.
Vendy (http://eumenidas.blog.cz) - Hodná, všestranná osůbka. Mezi mé oblíbence patří díky jejím článkům, fotkám a názorům. Cítím se provinile, že poslední dobou nemám čas si číst její blog. Ale slibuju, že si ten čas najdu.

#14 - tvá nejranější vzpomínka

27. března 2013 v 15:00 | zoufalá nána hledající pana Božského
Konečně jsem si trochu mákla a píšu a píšu a ačkoliv se to nedá číst, tak píšu. Už jsme říkala, že píšu? Musím se přiznat ( ale prosím nebíjte mě ), tenhle článek je přednastavený. Ehm, takže by bylo třeba začít. *I když, rozptyluje mě ten prcek na obrázku.*
Nejranější vzpomínka? Docela těžké téma, nad kterým se člověk musí skutečně zamyslet. Pamatuju si to, teda myslím, že to je první vzpomínka. Bylo to v pokoji, asi před 150 lety, teda odhaduju to podle kvality vzpomínky. *Tehdá to ještě nebylo v HD.* Takže ještě jednou, bylo to v pokoji, byl večer, řekla bych tak osm hodin a já chtěla vylézt s postýlky, z té skvělé kovové bílé dětské postýlky s Bambim nebo jemu podobnému na peřině a polštáři. Jako dychtivé dítě jsem samozřejmě z té postýlky vylezla ( ani to nebylo těžké, když byla ohraničená jen ze tří stran. Co jsem dělala potom to netuším, mám takového tušáka, že jsem šla kňourat k mamince, protože jsem měla ,,žízeň". Takové to dětské mám žížeň, chce se mi čůrat = nechce mi spát do hajzlu!

#13 - kam by ses ráda podívala nebo přestěhovala

26. března 2013 v 14:49 | zoufalá nána hledající pana Božského
Kam bych se chtěla podívat? Všude možně i nemožně. Procestovat Ameriku, podívat se do Anglie, Austrálie, znovu do Itálie, na pustý ostrov, kamkoliv. Třeba i do nějakého paralerního vesmíru nebo do Bradavic, ale odsud pryč.
Kam bych se chtěla přestěhovat? Jsem skromná, Olomouc nebo Praha, takové skromné sny, které se dají splnit, které taky hodlám uskutečnit. Pokud bych ovšem zapojila fantazii určitě by to byla nějaká typická anglická vesnička nebo Německo ( Kolín nad Rýnem - kéžbych tak uměla Němčinu, když to je tak strašně ošklivý jazyk ). Určitě bych se nechtěla přestěhovat do New Yorku ( jako téměř všichni ), důvod je jednoduchý - bojím se holuba co napadl Pheobe z Friends. Muhehe.

#12 - popiš celý svůj den v heslech

25. března 2013 v 16:24 | zoufalá nána hledající pana Božského
Snad neunudím, když popíšu všední pondělní den.
Vstávání ( každodenní utrpení ) - hygiena - zkultivování - 4 minutová cesta na autobus - 20 minutová cesta autobusem - 300 miliónů schodů ve škole - trapných 6 hodin něčeho co mi nikdy k ničemu nebude - mezitím dalších 400 miliónů nachozených schodů - 2 vteřinová chůze na zastávku - 20 minut autobusem s asociálníma prasatama - přestup a cesta 5 minut ( nechce se mi 15 minut pěšky ) - příchod domů - žraso - telka - 20 minut učení - telka - počítač - snaha jít se zase učit, místo toho dělání neproduktivních věcí - chystání na praxi - spánek.
Občas se do toho připlete nějaká zajímavá a produktivní činnost, ale spíše NE. Jsem ráda, že ležím a neskutečně se ,,těším" na ranní vstávání ve čtyři.

Když jde vše podle plánu, někde se stala chyba!

23. března 2013 v 11:13 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

Bože, co jsem ti udělala? Vadí ti snad že v tebe nevěřím? Protože jestli ano, tak jsi pokrytec a hajzl, protože trestat lidi jen proto, že nevěří je pěkně ubohé a dětinské. Nějak nechápu co jsem komu udělala, že musím tak trpět.
Říkám si, jestli má vůbec smysl vylézat z postele, když jsem stejně jenom na obtíž a plná vad. Proč se všechno zlé musí dít mně, když na světě je tolik lidí, co si to zaslouží. Jasně, jsem svině, ale jsou horší a netrpí. *Že na každou svini se vaří voda?* Tak mě kurva strčte do kotle, ale nemučte mě.
Učivo se hromadí, ale já se nemůžu soustředit, vždyť nemůžu strachy ani spát natož čumět do papíru. Bojím se promluvit, bojím se vstát a vůbec se hýbat. Jestli tohle není sen, tak je to skutečně konec, protože to vypadá na chybu v matrixu. Sejměte mě, sepíšu prohlášení, že sjem si to tak přála.

Malilinko nemocná

14. března 2013 v 13:38 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

Kompletně kaput. Vyřízená, vyšťavená a na antibioticích. Dnešní procházka k doktorovi a do lékarny byla mírně řečeno vysilující. Je to už lepší než včera, kdy jsem se potila v horečce. Záda mě bolí od ustavičného ležení a jestli už i já si stěžuju na válení se, tak je to se mnou zlé. Co je to čich už ani nevím.
Dost už. Celkově na tenhle blog nějak dlabu. Seriály v telce už mám očíhnuté v kolik a na jakém kanálu a začaly mi chutnat čaje.
Brum, brum, cítím jak mám nedostatek kyslíku v krvi.
Rýma, rýma, rýmovatá!
Chytil jsem ji na to ta ta.
Nos mám celý bolavý,
a smrkat mě nebaví.

Of Mice and Men - John Steinbeck

3. března 2013 v 19:28 | zoufalá nána hledající pana Božského |  books
Rozhodla jsem se založit tuto rubriku díky tomu, že si slibuji, že přečtu spoustu knih, tak snad mě i tato rubrika motivuje. Ráda bych napsala o pár knihách, které mě něčím oslovily. Doufám, že se mi to povede.
První kniha, kterou jsem si do této rubriky vybrala je O myších a lidech od amerického spisovatele Steinbecka. Tato kniha mě velmi oslovila a kdo jí nepřečetl ( nebo alespoň neviděl film) udělal velkou chybu. Ten kdo jí četl, určitě se mnou souhlasí.
Začala bych obsahem.
Jedná se o emotivní příběh dvou přátel, kteří jsou navzájem tolik odlišní, ale přesto se mají rádi. Na začátku knihy jsou nám jako hlavní postavy představeni Lennie Small, dlouhán s duševním stavem malého dítěte, a George Milton, který je ten starostlivý a bystrý. Ti dva mají krásný sen, malou farmu, kde chce Lennie své vlastní králíky o které se bude starat. Lennie má rád vše hebké, ať už jsu to kožichy zvířat, vlasy nebo látka. Díky této jeho ,,úchylce" mají ti dva spoustu problémů. ( Z poslední farmy je vyhodily, protože měli L. za úchyla, který chce znásilnit ženu. Ona však měla jen hebkou sukni.)
Oba přicházejí na novou farmu, kde se seznamují s různými lidmi, od bezrukého pomocníka a jeho zapáchajícího psa, utiskovaného černocha až po syna šéfa, který má násilnické sklony. Už to vypadá, že jejich sen o farmě se splní, kdyžs e Lennie opět dostane do problémů, tím že ho šéfova snacha láká na hebké vlasy, ale jelikož si Lennie neuvědomuje svou sílu, zatáhá trochu silněji, až jí zlomí vaz. Curly ( její manžel) se rozhodne L. pomstít a chystá se ho umučit. George se snaží zachránit svého přítele před utrpením. Konec neprozradím.
Hodnocení.
Knihu stoprocentně doporučuji, je krásná, emotivní a u filmu jsme dokonce i uronila nejednu slzu i když jsem předem četla tištěnou verzi. J. Steinbeck se naštěstí nezrdžoval dlouhými popisy, takže kniha čtivá a na dobu 30. let 20. století velmi zajímavá. Dávám milión hvězdiček. Určitě si jí přečtu ještě milionkrát.

I´m too busy. I´m sorry.

1. března 2013 v 21:07 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

Je až neuvěřitelné, jak mě může celý ten týden tak vyčerpat. Jediný den, který byl alespoň trochu volný bylo pondělí. To mi bylo ještě fajn, takový klidný den. Ovšem poslední. Úterkem to všechno začalo.
Úterý, och ano, úterý, vstávání ve čtyři ráno a únavná cesta do nemocnice, kde jsem strávila úmorné dopoledne a navíc schytla pětku za to, že měla moje pacientka mastné vlasy (Really). Poté jsem přišla domů s úmyslem, že si lehnu a nevstanu až do rána příštího dne. Hmm, nešlo to, vypadlo mi, že má přijít pojišťovací agent. Strávil povídáním asi hodinu a půl a stejně nemám jasno. Potom už nemělo nic smysl, šla jsem spát.
Ráno jsem jela do Ostravy, sebevražda hovno. Focení tabla. Sraz v 9, že by nám, kreténi, řekli ať přijedem později? Rozdělily jsme se na tři skupinky ( samozřetelně jsem byla až v té poslední ), udělala jsem hačiči v Karolíně, vytáhla netbook a cpala se B-smartem, ovšem jen mě to utvrdilo v mé nenávisti k fastfoodům, hnus na entou. Po nějakých pěti hodinách nás to s ženskýma přestalo bavit a naštěstí nám ten zbytek napsal, že už můžeme přijít na focení ... aha ... čekaly jsme ještě tři hodiny, než s námy něco začly vizážistky dělat. Odbyly nás. Odfotily a v 9 večer jsem byla doma. Takže dvanáct hodin v piči pro nic.
Čtvrtek byl už celkem lepší, jen mě čekalo učení, pár rozborů do literatury a na test z občanky. Samozřejmě na občanku jsem se totálně vykašlala. Jen jsem pročítala rozbory.
Dnešek už byl fajn, dokonalý, jednička z angličtiny, dvojka z občanky, jednička z literatury a nakonec odpoledne s ženskýma a mou první láskou :) .
Jsem vyčerpaná a naštvaná, že už od úterka si slibuju každý den, že napíšu článek (hlavně k 30-ti denní výzvě) a nic. Ani téma týdne mě nijak moc nezaujalo, takže nejspíš dřív jak v pondělí už ani nic nenapíšu. -tschüss-