Leden 2013

#8 - chvíle, kdy ses cítila nejspokojenější se svým životem

31. ledna 2013 v 19:14 | zoufalá nána hledající pana Božského
Tento článek jsem odkládala, snad proto, že jsem přemýšlela, kdy jsem se cítila nejspokojeněji. Nejspíš nikdy.
Nejsem člověk spokojený, natož nejspokojenější. Pocit uvolněnosti a spokojenosti jsem naposled cítila před pár měsíci a byla to chyba. Chyba kterou bych udělala zas a znova. A pak, že do jedné řeky 2x nevstoupíš.
Bylo to krásné, čas ale plynul nekompromisně rychle a pocit spokojenosti rychle vyprchal. Nadobro. Těžko se určují takové chvíle. Těžko se na ně vzpomíná, protože nynější zoufalství nás nutí litovat toho, že jsme si ty chvíle neudrželi, nebojovali za ně.
O spokojenosti se mi mluví těžko. V podstatě nevím co to je. Jsem člověk co moc přemýšlí, ačkoliv to není vidět, a proto se moc neumím uvolnit. Přemýšlím o blbostech a trápí mě maličkosti, proto nemůžu být spokojená, můžu si na to jen hrát.

#7 - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí

29. ledna 2013 v 16:27 | zoufalá nána hledající pana Božského
Žena ve znamení Střelce je činorodá a veselá idealistka. Má ráda otevřené vztahy mezi lidmi, je tolerantní a plná pochopení. Je sportovně založená a mívá hodně přátel mezi muži.
Silné stránky: Je otevřená, pravdomluvná a na svět se dívá bez předsudků. Vidí věci takové, jaké jsou, a má velkou schopnost empatie. - Slabé stránky: Lidem kolem sebe pomáhá, ačkoliv tuší, že si tím komplikuje život. Přesto se nemůže přinutit, aby víc myslela na sebe. - Má ráda: Nevynechá žádnou aktivitu a je dobrodružná. Ráda proto sportuje, baví ji cestování a nepohrdne ani povedeným večírkem. - Nemá ráda: Pokud se třeba v práci setká s intrikami a nespravedlností, znechutí ji to. Stejně tak nemá ráda ani falešná přátelství.
Horoskopy jsou pro mě absolutně nesmyslné seskupení vět, které sestavovala nejspíš sjetá a absintem posilněná Jolanda. Bohužel je to zadání k 30 dennímu meme, takže to prostě nemůžu jen tak vyškrtnout. Čili - idealistka, jsem idealistka? Tvrdím o sobě, že jsem realista, ale ve skutečnosti je ve mě asi 85% optimisty, takže s tím bych ještě možná souhlasila, ale tolerantní a plná pochopení? Pche, to určitě. Nemluvě, že mi sport nic neříká, teda jo, myslím, že jsem to slovo zahlédla ve slovníku. Muži, ach, muži.
S dalším souhlasím, souhlasím, ale k světu jsem velmi kritická a plná předsudků. A pak ta empatie, ta zasraná empatie, které se snažím naučit a nějak to nejde. Asi to vzdám, přece jen nejsem ten typ co chytne za ruku a řekne, že bdue všechno dobrý, když vím, že to bude stejně všechno stát za velkou .
,,Lidem kolem sebe pomáhá, ačkoliv tuší, že si tím komplikuje život?" To myslí vážně? Já, největší sobec na světě. Nerada pomáhám lidem, i když se tetnto fakt trochu ruší s mým budoucím povoláním zdravotní sestry.
Mezi dobrodruhy také nepatřím, mám ráda klid, pocit, že si můžu zalézt do postele, dát si čaj a čumět na seriály.
Jak originální. A kdo má rád falešná přátelství???
Shrnutí? Je to na pí, pravidlo číslo jedna: nevěřit králíkům! Pravidlo číslo dvě: nevěřit horoskopům!

Chtěla bych být medvídkem a z výkladní skříně koukat se ven.

28. ledna 2013 v 17:37 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Bylo by to krásné, místo člověka být plyšovým medvídkem, kterého by měl někdo rád. Místo očí knoflíky a vyšitý úsměv. Pořád se smát. Mít někoho kdo mě obejme, pohladí a bere mě všude s sebou. Tohle téma se mi líbí už jen z principu. Mám ráda plyšové medvídky. Medvídek je symbol děství, nevinnosti. Když dáme pozor, můžeme si ho uchovat na dlouhou dobu, stejně tak jako můžeme částečně tímto způsobem uchovat naše dětství.
Medvídek je ten nejlepší kamarád jaký může být. Není sobecký, vždy nás vyslechne a naše tajemství nikomu nevyzradí. Nikdy se na nás nezatváří naštvaně a když nechcem, neopustí nás. Při usínání je to to nejměkčí na světě a když se ráno probudíme, a po nočním řádění ze spaní je medvídek na druhé straně pokoje, tak se na nás nezlobí. Kupujme, milujme, uchovávejme medvídky. Jednou to bude to jediné co nám zbyde.

#6 - napiš 30 zajímavých informací o sobě

28. ledna 2013 v 14:42 | zoufalá nána hledající pana Božského
30 zajímavých informací o mě? impossible. To bych nejprve musela být zajímavá.
Mám neskutečnou fóbii z žab. Pokaždé když nějakou potkám, skoro nedýchám a nehýbu se. - Jsem hrozně lína a nejradě spím. Minimálně 9 hodin. - Nesnáším lidi. - Ačkoliv se za to občas stydím, tak mi do sbírky chybí už jen 4 díly Kobry 11 :D. - Naivně doufám, že jednoho dne k mému baráku přijede auto a z něj vystoupí Tom Beck. - Jednou bych chtěla řídit Range Rover Evoque. - Nejlepší auto, které jsem zatím řídila byla Fabka, auto pro debily :D. - Nevěřím v lásku na první pohled, v osud nebo snad na lásku až do konce života. - Jsem netrpělivá. - Učím se být nedochvilná, štve mě, jak musím vždycky na všechny čekat. Ať si taky počkají. - Každý den si říkám, že seru na chlapi a budu lesba. - Jsem trouba až to troubí. - Naivka je moje druhé jméno. - Mám panickou hrůzu z odsávačky hlenů. Je mi z ní zle. - Nemám ráda svou babičku. - Zamilovala jsme si smažený hrášek. - Nesnáším, když není něco po mém. - Jsem totálně vypatlaná, ale miluju inteligentní chlapi. - Jediný kdo se směje mým vtipům jsem já. - Chtěla bych být plyšovým medvídkem. - Kuju plány jak se stát příští prezidentkou. - Chětal bych umět dokonale anglicky, ale to se asi nikdy nesplní, jsem na to moc líná. - Chtěla bych rozumět německy, ale je to hnusný jazyk. - Líbí se mi křivé nosy. - Nesnáším komerční fastfoody jako KFC a McDonald´s. - Miluju Prahu a zároveň mě děsí. - Nemůžu spát bez ponožek, jinak celou noc smrkám a kýchám. - Na každém centimetru mého těla se mi něco nelíbí. - Moc bych si přála mít v pokoji obrovskou postel s nebesy. - AŽ moc lžu.

#5 - okamžik, kdy si přemýšlela o sebevraždě

27. ledna 2013 v 9:10 | zoufalá nána hledající pana Božského
Vždyť to bylo poprvé co jsem držela nůž v ruce namířený na zápěstí. Chtěla jsem to udělat. Proč ne? Jsem srab. Neudělala jsem to. Nevím jestli lituju. Nešlo to snést. Tak proč trpět?Proč ?? Pochopili by to. I když možná ne. Vždyť to bylo všechno kvůli nich. Můžou za to ONI. Řekla jsem si, že je mi to jedno, ale když jsem držela ten nůž, zjistila jsem, že asi není. A teď? Pořád není. Příště už bych to, ale asi udělala. I když nesnesu bolest.
A tohle je jen krátký úrvyvek z článku z 11. srpna. Z něho vyplývá, že nejenom přemýšlela, já už jí chtěla vykonat. Nůž byl jen několik milimetrů od mého zápěstí. Ale jsem velký srab. Je ovšem jasné,že těď bych to udělala mazaněji. Práškama. Ale naštěstí jsem srab.
Skutečně obdivuju ty co to dokážou, podle mě to není zbabělost, chce to dost odvahy.

#4 - tvůj názor na náboženství

25. ledna 2013 v 10:22 | zoufalá nána hledající pana Božského
Sedím na posteli, netbook v klíně a teploměr pod paží. Banán od večeře jsem v noci potkala, jak se dere vrchem ven. Ale přesto mám dokonalou náladu. Proto snad nebudu k tomuto tématu tak kritická a nebo jo.
U mě nemá jakékoliv náboženství šanci. Ona obecně víra má u mě útrum. Sem tam se najde něco čemu věřím, třeba evoluce, ale jinak v nějaké nadpřirozeno? Náboženství mělo své počátky v dobách, kdy si lidé neuměli vysvětlit jevy jako je bouřka, déšť a ,,Bůh ví" co ještě. Podle mě v dnešní době bychom měli mít více rozumu a v hlavě si uspořádat, jak to vlastně je.
V každém náboženství jsou sepsána pravidla, ale nikdo je nedodruje, čili náboženství ztrácí svou podstatu. Nedivím se, nikdo by neměl kázat jak máme žít, je to věc volby. A proto, ač se mi zdá náboženství symbol naivity, respektuji ty co věří, pod podmínkou, že mi svou víru nevnucují. Pak jsme nepříčetná a dokážu po něm lít spršku argumentů, proč je víra blbost. Ale hlavní je respekt.

#3 - tvůj názor na drogy a alkohol

23. ledna 2013 v 13:45 | zoufalá nána hledající pana Božského
,,Alkohol je jako politika. Pořád ho kritizujeme, ale je to naše volba."
O drogách platí to samé, snad dvojnásob. Tento článek jsem psala někdy v říjnu v rámci TT. V mém vnímání těchto metel lidstva se ovšem nic nezměnilo.
Ruku na srdce, kdo znás nikdy neochutnal tu chuť okeny nebo podobných sraček (nepočítám pivo,to je jediná chutná věc). Jde spíše o zařazení se do společnosti, málo komu alkohol chutná. Někdo jako alkoholik v Málém princi pije, aby zapomněl na to, že se stydí za to, že pije. Začarovaný kruh. Dodnes mám trauma z opilého otce, řekla jsme si, že takhle nikdy nedopadnu. Dopadla jsem hůř.
Drogy bych snad zařadila do trochu jiné skupiny. Pijeme, abychom se ztotožnily s vrstevníky, ale fetujeme, protože už nevíme co roupama. Ono, těžko se píše o něčem, co nemám vyzkoušené a upřímně, kdyby mi někdo nabídl něco slabšího, tak o tom pouvažuji, ale jednou a dost (snad). Zarážející fakt, je, že většina lidí si myslí, že u nás na zdrávce máme toho nejvíc. Nikdo mi zatím nic nenabídl, asi nemám ty správné kontakty.
Ve shrnutí můj názor : Pijte, šňupejte, píchejte si co chcete, vaše játra, váš mozek, vaše tělo.

#2 - Kde bys chtěla být za deset let

22. ledna 2013 v 13:35 | zoufalá nána hledající pana Božského
Obtížný dotaz. Nevidím sama sebe ani za 10 dní.
Tady. Naživu.
Varianta numero uno:
- Dveře, malé dveře. Jsem zaseklá. Ne, dveře nejsou malé, ale já jsem tlustá. Nevejdu se do dveří, jsem v pokoji zaseklá už na věky věků. Nic překvapivého. Jsem prostě tlusté prase.
Numero duo:
- Vláčím stokilové pacienty přes celou nemocnici na vyšetření, utírám zadky s titulem Bc., jak krásné je studovat, zvlášť tak vznešený obor jako Všeobecná sestra ,,♥".
Numero tre:
- Oranžová vesta taky cesta. ( netřeba komentovat )

#1 - Tvůj současný vztah, jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single

21. ledna 2013 v 13:25 | zoufalá nána hledající pana Božského
Bohužel (možná si jednou řeknu bohudík) patřím k té nadpoloviční většině, která musí psát tu druhou variantu. Tedy pro upřesnění musím psáto tom jaké to je být nezadaná.
Jsem vcelku společenský člověk, tedy v mezích. Rozhodně jsem se pohnula od doby kdy mi bylo 4 a kamarády jsme si našla leda v případě, že zasáhl můj otec a seznámil mě s dětmi hrajícími si o kousek dál. Byla jsem jedináček, vždycky jsem si vystačila sama. Dnes už je to jiné. Nevadí mi mluvit s cizími lidmi. Ve výtahu si klidně popovídám se sexy záchranářem. Na zastávce pokecám s nějakou babičkou, které se líbí má babičkou ručně pletená šála. A ani seznamování s novými lidmi mi nevadí. Dokonce mám ráda ty chvíle, kdy se s někým novým seznámím a očividně si spolu rozumíme.
Proč jsem tedy sama? Možná protože jsem ošklivá, možná protože jsem nesympatická, možná protože žiju ve svém světě, možná protože nemám s nikým společné zájmy.
Jsem osamělá, často mi chybí obětí, chápavý úsměv, vůně pásnkých parfémů. Až tak moc, že je občas používím sama ( to je pak čoro moro doma, když táta zjistí, že jsem mu je zas vyplýtvala). Snad toho ani nechci moc. Muže s mozkem v hlavě, milého, vtipného a který snese moje proměnlivé nálady, mou sobeckost a .... dobře, asi toho chci moc.
Na druhou stranu být single (tenhle výraz se mi vůbec nelíbí, lepší je svobodná) má také své výhody. Nemuísm se nikomu zpovídat kam jdu, s kým jsem byla, kde jsem teď. Možná to číší ze pšatné zkušenosti, ale nikdo mě nehlídá.
Možná je chyba v tom, že nevěřím v osudovou lásku, ani na lásku na první pohled a o nějaké lásce až na věky se nedá ani diskutovat. Možná všechny děsí jak nedokážu mlčet, občas řeknu něco hloupého co si nepromyslím.

,,Říká se, že na každého někde čeká ta druhá polovička, jak to tak vidím, tak jsem se narodila v celku."

Třiceti denní nepravidelné psaní o mé maličkosti

20. ledna 2013 v 17:52 | zoufalá nána hledající pana Božského |  30day
Tak jako ostatní jsem se odhodlala to zkusit, bohužel, čas ani nálada nedovolují to dodržovat pravidelně, takže je možné že tento úkol na 30 dnů se protáhne na celý život.