Prosinec 2012

Neukojitelná touha napsat něco smyslupného

28. prosince 2012 v 18:38 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Tohle se mi nikdy nepovede. Napsat něco hezkého, smyslupného. To by musel být skutečně konec světa aby to dávalo hlavu a patu ( kde je páteř?). Dnešní den je stejný jako včera, předevčírem a před před .... bla bla bla. Jen jsem změnila názor a snažím se dosáhnout toho, aby mě naši pustili na Silvestra ven. Nelíbí se jim to, vím, taky vím, že si za to můžu sama a hlavně za to může to 12 hodinové okno, ale za zkoušku nic nedám a snad je přemluvím.
Taky se tak strašně netěšíte na tok 2013? Mám takový pocit, že to bude katastrofa. Neudělám maturitu, příjmačky nebo mě vykopnou z vysoké. Přejede mě auto, posere mě pták a nebo pokouše pes. Vím to. Poslední dobou toho vím nějak moc.
Všimla jsem si, že všichni komentují nový blog.cz, já si toho všimla asi 2 dny zpátky. Upřímně, je mi to fuk. Jasně, mohlo by to být přehlednější, ale ruku na srdce, každý si stěžuje na změny ( stejně jako na facebooku) a časem je jim to u prdele. Tak proč rovnou neřejít k té fázi u zadku?

Don't you cry, don't you miss
I never thought that it would end up this way

Teď začne to pravé ořechové, rodiče jdou na rande do kina a mě čeká úklid kuchyně. Jak ,,vzrušující"!Až mi z toho mravenčí prsty na uších. Kýchám z toho nohama a čůrám z lalůčků uší.
PS: Také jsem podlehla davovému šílenství a jako každý konzument společnosti jsem se nemohla odprostit od nezbytností společenského života:

http://ask.fm/guessname


Miluji tě stereotype, vezmi si mě.

26. prosince 2012 v 16:59 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Nemůžu si stále zvyknout na fakt, že ještě není ani pět hodin a už je tma. Tohleto ne, tohle fakt ne. Vím, že jsem rozpolcená, minule jsem psala, že stereotp už mi leze na nervy, ale chci ho zpět, poslední dny byly muka. Nepočítám Štědrovečerní obscování nad kupou salátu a řízků spolu s rituálním předáváním dárků.

Jingle Bells, Jingle Bells

To je asi důvod proč jsem se dlouho neozvala. ,,Konec světa" skutečně nastal. Tedy konec s mým společenským životem ( tedy pokud jsem nějaký měla ). 21. prosnice si pamatuju jen do tří hodin odpoldne a pak mám okno až do čtyř do rána. Probudila jsem se v posteli, polonahá a trvalo mi asi půl hodiny než jsem si vědomila, že jsem vlastně seděla před chvíli na lavičce v parku a smála se s holkama nad flaškami vína. Nemohla jsem si na nic vzpomenout a je to asi nejlepší, to co jsem se totiž dozvěděla pak mi na náladě nepřidalo. Ještě teď se červenám na prdeli a neriskuju Silvestra. Dám si džus. To víno jsem viděla potom asi 3x. V hajzlu. Skutečně se těším do školy na to až mi bude každý říkat co jsem dělala a ukazovat fotky, ale údajně jim vděčím za záchranu života a to žádná Milka nevynahradí. Do bezvědomí už ne. Z paměti vymazáno.
Dny volna trávím tím, že reorganizuju věci v pokoji a buď mám u toho sluchátka v uších a nebo koukám na telku. Vlastně žádná změna oproti všednímu životu.
Snad byl i u Vás tak štědrý Ježuch. Já vlastně nedostala v podstatě nic co bych nečekala, všchno potěšilo, bodejď by ne, když jsem se vlastně obdarovávala sama za peníze jiných.
Je mi divně, když si uvědomím, že to jsou moje možná poslední Vánoce doma. Na druhou stranu, proč se tím trápit teď?

http://ask.fm/guessname


Prolínající se dny plné chladu a bolesti břicha

13. prosince 2012 v 18:45 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Nemám ani chuť psát. Jen mám prostě pocit, že zanedbávám určitou áast života ( nebo snad povinností? ). Dny trávím zahrabaná v peřinách a s čajem snažíc se uchovat své tělo v rčité teplotě. Běžný život mi komplikuje i fakt, že mě už dva dny bolí bachor.
Vánoce se kvapem blíží ( konec světa jak by smet ...) a já z nich nemám vůbec radost. Ani sníh mi nepřipomíná vánoční ,,atmošku", dokonce ani ty krabice s cukrovím. Ono to stejně příjde až v ten den. Aspoň, že mám každoroční stres za sebou. Dárky jsou už ukryté na netajně tajném místě v gauči. A jako každý rok mě přepadá pocit, že se nebudou nikomu líbit, ale co nadělám. Všichni mají úsměv na tváři, třebaže se jim dárek nelíbí nebo snad se jim vůbec nehodí, stejně jako to dělám já.
Tenhle týden opět nehorázně utekl. Dokonce rychle utekla i ta odporná praxe. Chirurgie, moje ,, nejoblíbenější " oddělení. Milí pacienti a slušné sestřičky.( ironie ) Aspoň, že mě to mine před Vánoci. Návštěva onkologie a ortopedie bude snad o trochu zajímavější. A hlavně ne tak zdlouhavá.
Dopít čaj, kouknout na Nouzové přistání a hups do postele.

Tvorové vylézají z nor podvědomí

10. prosince 2012 v 19:18 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Chodí večer, sápou se po mně.
Ví, že se jim neubráním, nemůžu.
Paralyzuje mě spánek.
Je jim všechno jedno.
Jde jim jen o to, abych měla strach.
Nechtějí, abych se probrala, ale aby se mi zvedl puls.
Aby tlak dosáhl špičky tonometru.
Chtějí mě zničit.
Nemají mě rádi, proč?
Schovávají se v mé hlavě.
Žijí.
Přežívají a jsou potichu až do setmění.
Noční tvorové?

Zahloubaná ve vlastním světě

6. prosince 2012 v 18:06 | zoufalá nána hledající pana Božského
Už třetím dnem sedím a koukám do prázdného monitoru. Nenapadají mě slova, natož věty. Psala bych, ale nevím o čem, žiju jen školou, praxí a světěm ve své hlavě. Když to chci předat na bílé místo na obrazovce, nedaří se.
Co psát, když se v životě obyčejného člověka nic moc neděje. Země se zatím drží své osy a můj všední život stejně. Mám jen 2 fáze dne: snění, bdění se sněním.
Snad jsem se jen tenhle týden utvrdila v tom, že se nehodím k tomu co dělám, nemůžu být zdravotní sestra. Chybí mi tolerance, empatie a trpělivost. Zabíjela bych. Cokoliv co se hýbe. Nesnáším nemocnice a nesnáším lidi. Jsem sebestředná svině, vím, ale změnit se to nedá. Svět se musí točit jen kolem mě. Ale ten hajzl nechce! Pořád se točí kolem jiných a mě jaksik vynechává.
Připadám si opuštěná, ale zároveň mi přítomnost jiných nahání husí kůži. Začínám být alergická na lidi, kteří mi před tím nevadili nebo jsem je alespoň respektovala. Asi je se mnou něco špatně.
Že je něco špatně mi potvrdila i úterní návštěva doktora. Anamnéza. ,,Slyšíte šepot na 5 m?" Poté co jsem mu odpověděla, že slyším velice špatně, doporučil mi audio. Po dalším zjišťování informací o mém zdravotním stavu se dozvěděl, že mi vypadávají vlasy. Dostala jsem žádanku ke kožnímu. Že mám dokonce přijít na biochemický panel ( odběr krve ), kvůli doporučení kardiologa. Mě vlastně nic není, jen doktoři dělají vědu.
Že jsem nahluchlá jsem snad ani říkat neměla, potýkám se se strachem, že mi seberou tak pracně vydobitý řidičák. Snad to nedojde až do fáze, kdy budu muset skutečně na to audio jít. To už bude se mnou špatné, už se vidím ve 20-ti s naslouchátkem. Super!
Tak snad přežiju ještě zítřek.
PS: Téma týdne se mi skutečně psát nechce, zcela nesmyslné téma.

Plná huba bonbonů

1. prosince 2012 v 10:43 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Sedím na netbookem a postupně, systematicky a podle chutí do sebe láduju bonbonieru. Jsem zas o rok starší. Bohužel ne chytřejší, snad zkušenejší, ale rozumu jsem moc nepobrala. * To avokádo je naprosto boží. *
Sotva jsem se probudila, tak na stole ležel puget růží. Nádherné. Bonboniéra velká jako celý stůl. Nic takového jsem ani nečekala, obdarovaná jsem byla celý rok. Plesové šaty za několik tisíc. Řidičák ( plus opakované zkoušky ).

Happy Birthday
So make a wish

Rozumu jsem moc nepobrala, celý ten rok mi hrozně utekl, ale přesto nastává rok ( bod ) zlomu. Poslední půl rok, kdy ještě strávím doma. Kde asi nakonec skončím? * V životě jsem nejedla slaný bonbon. *
Třeba nakonec jako lektor angličtiny nebo opravdu budu radiolog a nebo zkysnu jako sestra v provozu ( moje noční můra ).
Uvidíme, co život přinese nebo co si odnese.