Říjen 2012

Jak jedno slovo dokáže změnit život spousty lidí

30. října 2012 v 17:40 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema

,,Děkuji."

To slovo mě vždy chytne za srdce, vždy když má někdo slzy v očích, chytne mě za ruku a vysloví ho.
Jako dnes. Když někdo pláče nenechá mě to klidným, občas.
Stačilo jí chytnou za ruku a říct, že bude dobře. Jak ušla dlouhou cestu za tu dobu co jsme se viděli poprvé. Stačilo to k vykouzlení úsměvu, stačilo pohlazení a vlídná slova.
A bylo vyřčeno to krásné slovo.

Nebývám empatická, proto to neslýchávám často, to když někomu podáte kávu a on řekne DĚKUJI, není upřímné a srdcervoucí.
Je to jen jedno slovo.


,,Každé zbytečné slovo je zbytečné."

[Cimrman Jára]



[ Obstrukce optimismu ]

24. října 2012 v 16:01 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Jak překvapivé. Ano, něco je špatně, ale už dlouhou dobu. Hrozně dlouhou dobu. Kdybych měla popsat kdy to začalo, musela bych začít od nošení plenek. Od přestřihnutí pupeční šňůry, od prvního krůčku. Že je něco špatně jsem měla tušit už jako embryo. Holt, co naplat, nebyla jsem zrovna bystrý zárodek.
To se nezlepšilo ani s odstupem téměř devatenácti let. Stále jsem jako to hloupoučké oplozené vajíčko, jen už mám kypřejší tvary.
Nějak nechápu, proč se stále zamotávám do zničujících témat, teď když je mi už několik dní opravdu mizerně. Zrovna, když už to vypadalo tak dokonale, jednoduše je něco špatně ...
Možná s ním, možná se mnou.
Možná není špatně nic, jen já v tom stále něco hledám. Ale to se nejspíš tak jednoduše nedovím. Svízel života.

Svini vleze štěstí samo do rypáku. [Nikolaj Vasiljevič Gogol]

20. října 2012 v 15:04 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Nádpis je krajně zavádějící. Jsem nasraná a to se krajně odráží v titulku. Nic nedodržím, nikdy! Článek ,,Zkusíme to formou apatie" byl totálně k hovnu. Já se prostě na nic nedokážu vysrat vykašlat. Není to fér, štěstí se mi vyhýbá obloukem a to kurva velkým. Jako bych byla nakažená leprou. Nechám se sebou hrát a stále si nalhávám, že nejem naivní. Ne nejsem. Blbost, jsem a jak. Jenom si lžu, pořád. Nejenom sobě. Hraju si, že mi je fajn. A není?? Ne. První fáze řešení ? Přiznat si, že mám problém. Splněno.


Alkohol je jako politika. Pořád ho kritizujeme, ale je to naše volba.

15. října 2012 v 15:29 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Toto téma jsem jaksi čekala už delší dobu. Není se čemu divit po ,,methylakoholové aféře". Považuji to za jedno z těch lepších témat, rozhodně je lepší než ty, které se tady poslední dobou objevovaly.
Tak tedy k tématu. Mentalita lidí kolem alkoholu je mnou krajně nepochopená. Například, v nemocnici nám leželo pár slepých a methanol postižených pacientů, ale lidé dál vesele popíjeli a ráno doufali, že se UVIDÍ v zrcadle.
Dobrá, dobrá, člověk si řekne, že jeho to postihnout nemůže. Nejspíš stejně jako ptačí chřipka - s tou se taky moc přehánělo. Ale když jsem slyšela kolik lidí ročně umře na předávkování alkoholem a oni řeší methylakohol, tak mi těch 26 lidí přišlo jako nic, jako stopový prvek v populaci.


Zkusíme to formou apatie

14. října 2012 v 13:40 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Dobrá, dobrá nebudu se nadále užírat zoufalstvím a tím, že se mi nic nedaří. Dost už bylo dost slzy do očí vhánějících písniček. Přeladím na rock a zkusím být lhostejná. Počkám. Ono se to nějak vyvrbí, když se to povede, budu šťastná a když ne, tak taky fajn, to znamená, že nebyl nic pro mě. Nebudu to hrotit.
Už je na čase dostat se z těch sračiček, z toho dna. A záchodům se budu vyhýbat obloukem ( viz předešlý článek ), tedy v situaci nejvyšší potřeby budu muset.

Svět se zbláznil, nakazila jsem svou spolusedící. Myslím, že brzy budem sedět, se zapalovačem v ruce a zpívat si Almost you. Tak jo. Brala bych. Jen doufám, že bude poslední kdo v mé blízkosti bude tu písničku poslouchat. Protože by z ní pak byla nesnesitelná a ohraná hitovka.
Radši budu originál a budu jí poslouchat sama v zákoutí pokoje jako do teď.

No prosím, jako bych to neříkala. Volila jsem a bylo to k hovnu. Stále to nechápu. Všichni nadávají, ale dělají stále stejnou chybu. ( Já je dělám taky, ale kurva tak hromadně? Svět se zbláznil. ) - před chvíli jsem napsala že budu apatická ( Ano, už budu ! ... Dobře, tak v něčem být nemusím ne?) Nádech, výdech ... povzdech.Ono stejně nemá smysl nadávat, lidi nevidí snad nevidí nebo neslyší. 3/4 lidí stejně poslouchá prdelí a i kdyby, tak by si z té prdele mohly vytáhnout tu zátku, aby vnímali alespoň část z toho co se tady všude děje. Nádech.

I got a good life and I got a little money,
got some good friends and they say I´m funny.
Think I got it all, but I ain´t got nothing,
´cause I ain´t got you.
Got a couple songs on a soul guitar,
got a steady gig in my favourite bar.
They say I got it all, but I ain´t got nothing,
´cause I ain´t got you.

Vraťme se k mé původní podobě zoufalé nány.

13. října 2012 v 14:52 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Funny how the heart can be deceiving
More than just a couple times
Why do we fall in love so easy?
Even when it´s not right

Najednou se všechno otočilo o 180 stupňů. Vím, vždycky si říkám, nebudu doufat, ale pokaždé zadoufám, alespoň ve chvílích nepozornosti. Zase se to posralo. Nic nového, ale zhnusenost mě pokaždé pohltí znova.

Stane-li se ti život peklem, skoč do hajzlu a zavři se deklem.
-> Není už pravý čas? Chce to jen nějaký skvělý hajzlík, protože když odejít tak s grácií.
Jediný můj přítel který mi zůstal je Otravný pomeranč a série Kyanid a Štěstí. A mají pravdu, člověk stejně nakonec zůstane jen jako schránka v níž jsou zaseklé trubičky, které se ho snaží udržet při životě. Tak nějak si teď připadám.

Ever wonder ´bout what he´s doin´
How would all turn to lies
Sometimes I think that it´s better
to never ask why.

Moje cesta od urny a zpátky

12. října 2012 v 17:07 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Důležitost voleb si uvědomuji už delší dobu. Ne protože si volíme elity, jenž zastupují chudinu a ví o ní prd, ale protože cesta k volbám je jako cesta k dospělosti. Přece, jenom dospělí volí. A já jsem dospělá. Papírově.

Pravidla jsou výmysly lidí, keří by rádi ovládali jiné lidi. [Michal Strych]

Obálka s mými zvolenými kandidáty leží na stole. Volba to byla vcelku těžká, snad nemusím ani vysvětlovat proč. O důvěře vůči všem stranám se moc nevyjadřuju, je takměr nulová.
Konečně vyrážím. Ještě že volební místnost mám jen 3 minuty od baráku, jinak by se mi nejspíše ani nechtělo. Dneska se mi opravdu nic nechce.
Ve vnitřku místnosti začíná fronta, která se táhne až ke dveřím od budovy. Naštěstí se pohybuje velice rychle a já se konečně dostávám k identifikaci a poté dostávám dvě obálky. Šedou a žlutou. Začínám panikařit, která obálka je na co? Naštěstí, pro takové imbecily jako já je tu vysvětlivka. Bezvadné! Zastrkuji volební lístky a přicházím k urně, vhazuju obálky do šedé bedínky s úzkým a podlouhlým otvorem a cítím se jako královna. Pocit důležitosti opadá s odchodem z budovy. Už jsem prostě zase ta nicka.

Poslanecká sněmovna je ohromná vagína, do které se vejde dvěstě vesměs impotentních čuráků, z kteréhož spojení pochází dementní dítka, která nepřežijí první novelizaci. [Walter Sacher]




Nevěřím ničemu co krvácí pět dní a neumře.

10. října 2012 v 19:00 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Poslední klidný den v ordinaci, už nastává jen nemocniční shon. Budou mi chybět výdy milí pacienti, kteří dobrovolně dávají ruce, abych jim do nich bodala jehly. Skončilo se, teď už to budou jen věčně protivní a bezžilnatí lidé. Opravdu moje oblíbená činnost, trávit hodiny a dny v nemocnici. Nesnáším nemocnice. Nesnáším lidi.
Rozhodla jsem se vzít věci do vlastních rukou a když to nešlo tempem, které by mi vyhovovalo, tak jsem alternativu pana Božského trochu popohnala. Tak snad už pochopil. Sobota to jistí.
Dojídám muffin a nadávám si, že jsem se zase neučila. Už bych měla začít. Docela by se to hodilo. Přála bych si jednou přijít do školy s pocitem, že jsem naučená a že všechno umím. Ha, opravdu mám obrovskou představivost.Auuč. Začíná se to kupit. Ošetřovatelství, český jazyk, angličtina ... možná by se to dalo stihnout, ale to bych nemohla být tak líná.

Jsem ,,zazimovaná"- Vytáhla jsem zimní a teplé oblečení a schovala jsem šaty, sukně a kraťasy. Už jsem to vzdala - teplo už nebude. Na zimě je snad jediné pozitivum - miluju šály, rukavice a svoje klapky na uši.
Při té příležitosti jsem se prohrabala v krabicích a skříních a vytáhla jsem asi tunu zbytečných papírů - už jsou v popelnici. Zabralo to čtyři hodiny, ale alespoň jsem se nějak zabavila.

To bude vše.

Moje doufání utichlo a ztratilo se v zapomnění.

8. října 2012 v 15:39 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema

To je moje! - rýpnout si do téměř každého tématu týdne. To zase někdo něco vymyslel. A to už jsem si myslela, že s Leností se to za chvíli spraví, ale mé tužby nebyly vyslyšeny. Tak mám místo toho další nesmyslné téma, na které můžu napsat jen pár větiček a tím to skončí.

Jinak toto téma by se dalo zpracovat i jinak a možná líkavěji - např. sobeckost. To je moje, co na tohle mám napsat? Moje není vlastně nic, ačkoliv věčně sobčím a vše si přivlastňuji. Na nic jsem si nevydělala a ani jsem pro to nevykonala žádnou plodnou činnost, takže teoreticky mi, kromě mého hnusného obličeje ( který mimochodem taky není mým dílem ), nepatří tady na tom odporně zdevastovaném světě nic.

Ponaučení? Važme si toho co máme, protože to není naše :).

Bolí mě tváře jak moc jsem se musela včera smát.

6. října 2012 v 10:19 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Vymysleli jsme snad 100 způsobů jak se navzájem zabít, zakopat se, slisovat se a skončit v nemocnici, ale nakonec jsem stejně pocítila teplo jeho náruče a to mi ke štěstí celkem stačí. Tečka. Dále už bych to snad nerozebírala.
Budu dělat že dokážu myslet i na něco jiného.
Celý týden krom včerejšku mám pocit, že se svět ke mě otočil prdelí.
Nic se ti nedaří, nic se ti nejde? Lehni si na cestu, ono to přejde. = Řešení.
Jediné, protože druhé by bylo začít se učit a být na všechny milá. To je pochopitelné nereálná představa.
Nebo? Ne, jak by mě to vůbec mohlo napadnout, že bych vzala ochotně a s nadšením scripta do ošetřovatelství a začala se učit. Pche, už blouzním. A být milá? Dopadlo by to špatně. Předzvěst apocalypsy.

Áááá, už bych měla být ticho. V hlavě se mi mýchá spousta neslučitelných myšlenek a já je potřebuju alespoň trochu srovnat.
Že bych si přepsala autora článku: ,,zoufalá nána hledající pana Božského"? Na: ,,Sobecká svině přerovnávající si své myšlenky"? - To si budu muset taky srovnat ...