Nostalgie je jednoduše hlavní náplní mého života.

20. srpna 2012 v 8:00 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Milý pane Božský,
zase mám jednu z těch svých nálad.
V uších neuticající hudba z let osmdesátých a nostalgické prohlížení fotek starých jako sám svět.
Připadá mi, drahý pane B., jako by na těch fotkách byla jakási cizí osoba.
Chtěla bych být ta dívka na fotkách.
Už jí nejsem a chci to zpět.
Chci tu šťastnou bezstarostnou dívku zpátky.
Chci zpátky ty malichernosti, co považovala za problémy.

S úsměvem na tváři, tehdy šťastná dívka.
Jakobych to nebyla já.
Víte pane B. jako by to byl někdo jiný, vlastně ani né mě moc podobný.
Nikdy jsem nebyla sama sobě tak vzdálená jako nyní.
Dívám se na sebe, na tu šťastnou dívku sedící na klokanovi a neznám jí, jakobychom snad ani neměly společné vzpomínky, společné dětství.

Ten klokan tam možná stojí do dneška, pane Božský, ale tu slečnu už bych tam jen s těží hledala.
Už tam nesedí, neřekne mi, že všechno bude dobrý, že život jde dál a my s ním.
Ne, dnes, kdyby tam seděla, řekla by : ,,Život je svině, tak buď kurva větší!"

Zadek už mě bolí, z toho sezení na posteli, ale přesto jsem nikdy neměla tak rychle sepsané své myšlenky. Nepřemýšlím, píšu. Tohle jsem vždycky chtěla, přenést své pocity na něco hmotného.

Musíte mě, pane Božský, milovat takovou jaká jsem.
Náladovou ( labilní ), nevědíc co od života chci, sobeckou a vznětlivou.
Ale já vím, že budete, jednou.

Musíte.

S láskou ta, jenž Vás strovřila k obrazu svému.

 


Komentáře

1 Shine | Web | 20. srpna 2012 v 10:51 | Reagovat

Přeju hodně štěstí..

2 Yominis | Web | 22. srpna 2012 v 14:19 | Reagovat

Uklidním tě, za pár let se budeš dívat na svoje dnešní fotky také jinak. V tom je to nejhorší. Vždycky máme pocit, že včera bylo líp než dneska a zítra bude ještě hůř... Není to pravda, uvidíš, za nějaký čas budeš toho klokana zase objímat jako nejlepšího přítele :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.