Srpen 2012

Po tomto desateru si sedněte na zadek a chcípněte někde v koutě.

31. srpna 2012 v 9:42 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Desatero Václava Klause: Nejíst, nepít, nekouřit, netopit, nesvítit, nejezdit, nenadávat, nekritizovat, nestávkovat a usmívat se.

Nejíst: Člověk údajně vydrží dva dny zcela bez potravy, co to zkusit 365 dní v roce?
Nepít: Alkohol nebo tekutiny obecně? V zhledem k tomu, jaký mám názor k tomuto muži, tak bych řekla, že bychom ani z kaluže chlemtat neměli.
Nekouřit: Zdravě nebo nezdravě? V tom Vám drahý pane Prezidente vyjímečně vyhovím.
Netopit: Lidi, zvířata nebo nevytápět domy? Dobrá, ušetřím tím, že si nakoupím deset bundiček, aby mi nebyla zimečka, ano?
Nesvítit: Na co? Z prdele mi roste žárovka.
Nejezdit: Stejně po příští středě mě k tomu už nikdo nepustí.
Nenadávat: Jenom nám to bere zbytečně energii a KURVA k čemu to je?
Nekritizovat: To já přece nikdy.
Nestávkovat: Jo, to se Vám hodí, takhle Vám lidi blokujou cestu do práce co?
Usmívat se: Za chvíli nám místo antihypertenziv budou prodávat granáty, to bude v ulicích veselo.

Co si o tomto desateru myslíte vy? A co přímá volba prezidenta? Už víte koho chcete na Hrad? Nebo je vám to jedno?

Nebyl čas, nervy, chuť a nálada.

30. srpna 2012 v 9:17 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Nudně deníčkově, 30.8.

Včera nebyl čas. Když už byla chvilka času, tak zase nebyla chuť něco psát, nebylo ani co.
Můj život se v poslední době točí jen okolo autoškoly, v podstatě nemyslím na nic jiného.
Jen co jsem včera přijela z autoškoly, tak jsem musela letět na poštu, abych poslala Magistrátu peníze za zkoušky.
Jediná doba, kdy jsem si odpočinula byla, když jsem se dívala na Marii Antoinettu, což mělo mimochodem úplně debilní konec.
Dneska mě čeká poslední jízda, což je vcelku oddych, na druhou stranu je to docela děsivé, vůbec se na to necítím. Tedy, někdy jo, když je to rovná cesta bez křižovatek, tak to jsem velká řidička.
Ale zkoušky na své oblíbeně cestě, kde můžu jet sedmdesátkou, prostě dělat nebudu (jak smutné).

A po té naplňující a uspokojující jízdě se chystám k doktorce. Naposled. Což je docela deprimující, jelikož si řipadám děsně stará. Nechce mě už. Nevadí, najdu si někoho jiného, kterého taky nebudu chtít opustit.A rovnou můžu udělat očka, aby mě přijal na praxi. Nechápu, proč nemůžu dělat praxi na pediatrii, nevadí, tak prostě půjdu k obvodnímu. A vůbec, k čemu mi to je, že budu sedět v ordinaci a jen vypisovat nějaké papíry!!?
Dnešní zdravotnictví se neskládá ani tak z péče o pacieta, jako spíše z papírování.

Vlastně nevím co psát. Nějak se mi nechce, nemám chuť a stejně, k čemu to je, že píšu takové blbosti? Raději bych sepisovala myšlenky, ale mám v hlavě úplně vymeteno.

Až tohle budeš číst, tak si uvědom, že tohle máš ode mě k narozeninám v nejbližších deseti letech :D ...

28. srpna 2012 v 21:45 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Milá alternativo pana Božského :D,
i přesto, že sis tento článek vyžádal sám, tak já už ho plánuji dlouho.
A věř, tímhle článkem si nakonec budeš moct i kafe osladit. ;D
Začalo to tvou blonďatou hřívou jako lev někdy ve školce, pokračovalo to svatbou v družině a skončilo to tam, kde jsme dnes. Přátelé na život a na smrt ( samozřejmě tvou, já jsem tak úžasná, že po mně nikdo nechce, abych se obětovala :D ).
Věčně se hádame, víkend s tebou v Praze byl na mašli a měla jsem chuť vyhodit tě z auta za jízdy ( naštěstí Žaky byl se zamykáním rychlejší, jinak bych asi teď smrděla v base ). Na druhou stranu jenom ty se mnou umíš rozjet Wannabe lepší než od Spice Girls a tvé podání Moulin Rouge je nepopsatelné.

Hey sister, go sister, soul sister, flow sister
Hey sister, go sister, soul sister, go sister

He met Marmalade down in ol' Moulin Rouge
Struttin' her stuff on the street
She said, "Hello, hey Joe, you wanna give it a go?", oh! uh huh

Jsi jediný člověk, se kterým jsem ušla tolik kilometrů v bahně bez bot.
Jsi ten co nám předcvičoval aerobiv na pařezu, jsi ten, jehož fotka v županu mi visí nad stolem :D.
Jsi ten kterého mám ráda :).

Vypusťme myšlenky a zabývejme se mým nudným životem opestřeným Johnem Lemonem :)

28. srpna 2012 v 17:40 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Před a po nákupech :D
Pane Bože, zhřešila jsem. Dnes jsem společně se soudedkou nasedla do autobusu v domnění, že si koupím věci do školy. Ano, koupila jsem si čtyři sešity a zvýrazňovače, ovšem do oka mi padlo triko! Ano, vím, slíbila jsem, že své choutky a tužby budu v sobě zadržovat a nebudu utrácet, ale já musela a přece stálo jen stovku. Pánské oddělení v Gatu skrývá více než překvapivě krásné zboží. Už dlouho jsem se odhodlávala jít a koupit si panské tričko ( ty dámské vidím na každém ). DNES se mi to povedlo! Můj John Lemon (awwww... mňááu), nejkrásnější a nejvíc sexy citrón na světě, miluju to tričko od první chvíle, co jsem ho viděla.
Čeká mě vínko, co by ne, musím další kilo dole zapít něčím, co mi ho zase vrátí, no ni?
Cítím se skvěle ( těším se do školy, ale jenom pro to, že budu mít o starost míň s autoškolou ), i malé změny do nového školního roku mi přidávajá na sebevědomí, teď už nebudu jen člověk, co prochází chodbou, teď budu MATURANTKA CO PROCHÁZÍ CHODBOU!
Yeah everybody! Poserte se ze mě všici! :D

Lidé patří mezi tvory, kteří nejsou nikdy spokojeni. Ano, i já ( nesmrtelná ) musím smutně konstatovat, že k nim patřím.

28. srpna 2012 v 9:26 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Je mi moc horko, je mi moc zima.
Je to moc sladké, je to moc slané.
Je to moc nahlas, je to moc potichu.
Je až moc dokonalý, je až příliš hrozný!

Ačkoliv to překvapí mé poddané, kteří mě uctívají a denně mi slouží, i já patřím mezi ten druh lidí, který je věčně nespokojen. I my nesmrtelní máme občas ,, móresy" vás smrtelníku. Je to sice neomluvitelne, ale zcela přirozené, tedy v tomto případě určitě.

Zavařuje se mi mozek, takové hloubání a dloubání je až příliš na mě.

27. srpna 2012 v 16:47 | zoufalá nána hledající pana Božského |  tema
Sedím tu už asi půl hodiny a jen tak tlemím do monitoru. Nic, vůbec nic mě nenapadá.
,,VAROVÁNÍ! Baterie je nabitá jen na 10%." ... Kdeže je ta nabíječka?
Zapojeno, jde se čumět dál.

,,Jdeme dál ..."
Copak jde si to jen takhle říci? Leda v kontextu : ,, Tady nezastavujeme! Jdeme dál ..."
V životě už jsem párkrát ,,dál" šla.
Většinou tomu předcházelo něco nepříjemného, logicky. Proč bychom přeci utíkali před něčim úžasným, že?
Rozchody, deprese s následnými sklony podřezat si žíly a ulevit si, nezdary ve škole, v osobním životě ...
Pořád chodím dál, utíkám před něčím a doufám, že mě to nedožene.
Snažím se přenést přes minulost, ale občas mě dohání, někdy až příliš často.
Nejradši bych ji vymazal, prostě mít tak na zídech tlačítko DELETE a skončit s některými vzpomínkami !

Při tomhle téma týdne se mi před očima mýhají všechny příšerné vzpomínky ze života.
Když jsem se v dětství topila ...
Když byla máma v nemocnici a nikdo mě za ní nechtěl pustit ...
Když jsem řekla babičce, že jí nesnáším ...
Když jsem viděla svou prababičku mrtvou ...
Když jsem žárlila v dětství na svého bráchu ...
Nůž u zápěstí ...
První mrtvý pacient ...
Druhý mrtvý pacient ...
Třetí mrtvý pacient ... ( Přísahám, já je nezabíjím !!!! )
A některé tak slastné vzpomínky, za které bych si teď nejradši ukousla ruku.
Ale i když JDU DÁL, tak jsem se přes to jednoduše ještě nepřenesla ...

Čas to všechno zahojí a já půjdu klidně dál.

1. Nádech a výdech ... 2. Zklidnění ... 3. Napsání zcela zbytečného článku ... 4. Protáhnout se a zakroutit hlavou ( nechápajíc, jak mohl vzniknout tak zbytečný článek )

27. srpna 2012 v 16:01 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
I'm telling you that
It's never that bad
Take it from someone who's been where you're at
Lay down on the floor
And you're not sure
You can take this anymore

Není to fér. Když něco poseru, máte velkou hubu, ale pochvala? To ne! Ale víš co dámo ? Jebu to, hodím úsměv a polib mi můj naleštěnej zadek ;).
Dneska trochu chaos. To, co jsem měla přesně načasované jaksik nevyšlo, nevadí, ale zatím stíhám.
Nejelpší je sednout si na zadek, nohy hore a BeBe v hubě :D.

Už asi měsíc mi leží na stole barva, takže konečně se mi o víkendu podařilo přemluvit máti, aby mi to moje chmýří nabarvila. - Pochopte, jsem moc velký srab, abych si to napatlala na hlavu sama. Spíš bych to měla na obličeji ( který se stejně víc zkazit nedá) než na hlavě.

(Malá ukázka.)
Už nejsem fialová hlava, už jsem ,,šokoládová". Vím, nejde ta brava moc vidět, můj obří nos všechno zakrývá :D, ale život je krutý. To je asi tak všechno, udělám tady malé změny designu, napíšu článek týdne a pak frrr ... s tatínkem učit se ÚDRŽBU (moje smrt).


Operace? Jít či nejít ...?

25. srpna 2012 v 21:06 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, nechtěla jsem to. Možná ze strachu, možná proto, že nemám ráda velké změny. Ale teď to zvažuji. Teď, když jsem si přečetla rizika, která většinou nejsou ani jednoprocentní, mě to celkem zaujalo.
Nevím jetli bych si zvykla, přece jenom operace laserem je dost velký zásah do mého života, do mého těla, do mých očí.
Bojím se, nechci, zároveň mě to nepředstavitelně láká. Neomezeně bych mohla žít.
Vidět zase ostře. Probudit se a vidět krásné ráno. Jít do bazénu a vidět všechny okolo, v tělocvičně vidět míč, když na mě letí a nerozeznávat lidi okolo jen podle barvy oblečení.
Tvrdím, že nechci, ale já si to vlastně přeju. Moc.

Proč bych měla milovat každého na světě, že?

25. srpna 2012 v 9:00 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary

Já to věděla ty jeden kryple posraný! Celou dobu jsem věděla, že to tak skončí! Jaký jsi nebyl kamarád! Jak jsi mě hrozně neměl rád! Já pitomá jsem si říkala, že láska to nebude, ale přátelství ano, hovno!
Celou dobu jsem to věděla! Prostě musel přijít den, kdy jsem tě vymazala ze svého života. Tohle je poslední zmíňka o tobě!
Myslíš si, bůh ví jakými přáteli nejsi obklopen, ale věř, byla jsem to neupřímnější co si kdy měl.
Sežral si hovno moudrosti a ty mi teď budeš říkat, že jsem piča beze snů? No to víš že jo chlapečku!
Běž si skládat básničky do kanálu.
Mám tě už plnou prdel! Budu závidět tomu člověku, který tě v tom ghettu odkrágluje. A na pohřeb ti příjdu jen proto, abych se ujistila, že jdi pod drnem a abych byla jedna z tisíce, která si na ten hrob plivne! Přeju ti smrt ty podvraťáku! A to jsem člověk humánní! U kudlanky ze Srí Lanky, kvůli tobě jsem klesla na tvou úroveň!
Se kurva probuď! Možná nemám tak velké a nedosažitelné sny, ale za to je mám realné, ty miliónový rapere.
Říkala jsem, že bych vrátila ty společné chvíle, kdy mi bylo fajn, ale ne, teď už ne. Teď bych to vrátila jedině v případě, že bych tě mohla shodit pod kola aut.

Sbohem a šáteček Piškotku! (Tohle slyšíš naposledy!!!!! )

Bože to je krása! Po dlouhé době uvolněnost! ,,Peace brácho !!!" ... Takhle chutná život, už jsem to zapomněla.

24. srpna 2012 v 21:51 | zoufalá nána hledající pana Božského |  diary
Tušila jsem to. Celé dva měsíce hovno a teď, když už se chystám nakupovat věci do školy, jsem začla trochu žít.
Už jsem málem zapomněla, jaký je to krásný pocit, sednout si při letním večeru k půllitru a zdrbnout ,,kámoše."
Chystám se na Hornické slavnosti, kde budou snad všichni co znám. Hvězdou dne je nejspíš Klus, který je tam asi jediný, co za něco stojí, ale neznám jedinou jeho písničku!! :D (Vím, jsem ostuda.)
A chtěla bych stihnout ještě nějakou stanovačku. Tak snad.

Vylepšila se mi nálada. Né pivem, ale tím, že jsem vypadla z baráku z jiného důvodu než je autoškola. Pivečko už byla jen třešnička na dortu! Mňam.

Snad se mi na delší dobu vypaří ty depresivní stavy. Snad budu moct v září přijít do učebny 302 a říct: ,, Tyhle prázky jsem něco dělala! "
Doufám, že nebudu jediná trapčit tím, že řeknu, že tyhle prázky byly na dvě věci ( na hovno a hovno ) a dělala jsem ... nic .
Tyhle prázky jsem žila jen autoškolou a nic neděláním, ale teď už ne, budu žít autoškolou a něco děláním!!!

Pročistila jsem si hlavu, pár hodin na vzduchu dělá divy :) .